Chcete-li někde zažít v této rozlehlé zemi pocity cestovatele-průkopníka, pak odlehlý východ představuje ten správný cíl. Rušný, ale neuspěchaný, převážně kurdský, ale rozhodně už ne divoký. Naopak snaha o ošizení či okradení zde téměř nehrozí, všude vám každý ochotně poradí, i vlídné pozvání na všudypřítomný lahodný čaj do stanu pastevců nás asi nemine. Řeč rukou a úsměvů postačí, protože s angličtinou či jiným světovým jazykem zde nepochodíte.

Hornatou stepní krajinu zdobí památky na mnoho národů a říší, které se zde za poslední tři tisíce let vystřídaly. Atraktivní perlou je zejména rozlehlé jezero Van a jeho okolí, kde aklimatizačně vystoupíme na dva krásné vulkanické vrcholy. Pak již zamíříme k našemu hlavnímu cíli, na bájný pětitisícový Ararat. Tento rozložitý, legendami opředený vulkán s bílou sněhovou čepicí se vypíná až na nejzazším východě země na dohled od arménských a íránských hranic a přes namáhavý poslední den výstupu je relativně snadno dostupnou pětitisícovkou. Po sestupu nás ještě čeká příjemný relaxační program a určitě i vás nadchne návštěva tajuplných ruin starobylého arménského města nad kaňonem hraniční řeky Achurjan.

Náš místní partner zajistí pro naši skupinu perfektní servis s ubytováním v příjemných hotelech a s večeřemi à la carte ve vybraných restauracích. Veškerý pěší program je nalehko, na Araratu nám do výškového tábora vynesou zavazadla koně.

Horní Svanetie má právem pověst nejkrásnější oblasti Kavkazu. Na horská údolí tu z jedné strany shlíží několik pětitisícových vrcholů hlavního kavkazského hřebene a z druhé čtyřtisícový Svanetský hřbet. V zabydlených údolích s bohatými horskými loukami pod ledovci a zasněženými štíty zůstala zachována středověká architektura horských sídel. Ve věžatých vesnicích se mluví svansky, dlouho tu přežívalo svérázné zvykové právo a krevní msta. Pro svou odlehlost a bojovného ducha Svanetie během historie často sloužila jako úkryt pro církevní relikvie z celé Gruzie. Drobné svanské kostelíky, některé z nich úctyhodného více než tisíciletého stáří, jsou skutečnými pokladnicemi gruzínského sakrálního umění.
Trasu treku tvoří souvislý osmidenní okruh Svanetií. Začneme pod Ušbou, nejkrásnějším vrcholem oblasti, stavíme se v hlavním městečku Mestii, přes odlehlé vesnice a hřbety Horní Svanetie přejdeme až do nejunikátnější vesnice Ušguli a odtud se budeme vracet po Svanetském hřebenu. Noclehy jsou v místních horských rodinných penzionech, vyznačujících se mimořádnou pohostinností, a zavazadla nám od jednoho k druhému poveze terénní auto.
Cestou z hor se zastavíme u moře a navštívíme katedrály a kláštery ve městě Kutaisi a jeho okolí, zdejší klášter v Gelati je zapsán na seznam UNESCO.

Vydáme se do nejatraktivnějších částí gruzínského Vysokého Kavkazu. Během dvou a půl týdne návštěvíme čtyři horské oblasti, čas bude i na návštěvu podhorských katedrál severní Gruzie a na závěrečnou koupel v Černém moři. Každé z navštívených pohoří má bohatou historii a osobitou, stále živou tradiční kulturu. Thušsko s desítkami dochovaných i rozpadajících se pevnostních věží a více než stovkou pohanských svatyní. Chevsursko s nejzachovalejší pevnostní vesnicí a nejživějšími pohanskými rituály. Kraj pod Kazbekem – Khevi (doslova přeloženo Soutěska), kterým po staletí vedla obchodní a vojenská cesta spojující sever a jih Kavkazu. A nejkrásnější kus Gruzie – Svanetie s pětitisícovkami, ledovci a desítkami horských kostelíků, které byly a některé stále jsou pokladnicemi středověkého umění s ikonami a bohatou freskovou výzdobou. V podhůří se vydáme i po méně obvyklých cestách a kromě "povinných" zastávek se podíváme i na místa zřídkakdy navštěvovaná.

Zájezd je svým charakterem na půl cesty mezi turistickým a poznávacím zájezdem, větší váhu v programu však má pěší turistika. Plně využijeme výhod vlastní dopravy terénními vozy, v autech se převezeme přes tři sedla převyšují 2500 m  (dvě z nich jsou sjízdná jen několik měsíců v roce) do izolovaných horských oblastí, další dvě sedla (jedno z nich vysoké 3300 m) zdoláme na pěších túrách. Pohybovat se budeme i pod dvěmi pětitisícovkami – Kazbekem (5033 m) a nejvyšší horou Gruzie Šchara (5193 m). Dostaneme se do srdce kavkazských hor a tomu bude odpovídat i místy jednodušší ubytování v horských rodinných penziónech. Pěšky pak absolvujeme ty nejkrásnější úseky horských tras – jdeme vždy nalehko, zavazadla nám vezou auta. Zařazené horské túry jsou technicky nenáročné, obstojná fyzická kondice se však předpokládá.

Thušsko a Chevsursko jsou dvě nejodlehlejší oblasti gruzínského Kavkazu. Potoky a řeky, které tu pramení, už netečou do Gruzie, ale na sever do Dagestánu. Z Gruzie vede do Thušska jediná cesta – přes sedlo Abano (2920 m), které je nejvyšším sjízdným sedlem nejenom Gruzie, ale i celého Kavkazu. Větší část roku je kvůli sněhu pro auta neprůjezdné. Naprostá většina Thušů a Chevsurů se do starých domovů vrací se svými stády jen v létě. Na pár měsíců v roce tak ožívají izolovaná horská údolí se starobylými vesnicemi, kde ke každé z nich patřila řada opevněných strážních věží a stará sídla tu sloužila jako rodinné pevnosti. Do dnešních časů tu přežilo pokřesťanštěné pohanství. Vedle několika kostelů je tu více než stovka pohanských svatyní. Křesťanské i pohanské rituály a slavnosti jsou tu stále živé.
Trasa našeho treku vede dvěma vysokohorskými oblastmi, ve kterých se dochovalo nejvíce pevnostních staveb. Půjdeme nalehko a na cestě nás čeká přechod dvou vysokohorských sedel, vysokých téměř tři a půl tisíce metrů. Batohy naložíme i na hřbety koní, kteří nás na části naší cesty budou doprovázet. Trek ukončíme pod masivem Kazbeku (5033 m), a to výstupem k horskému kostelíku Tsminda Sameba, jehož silueta s bíle zářícím vrcholem Kazbeku v pozadí se stala jedním ze symbolů Gruzie.
Při přejezdu z Tbilisi do hor a zpět nás čekají opevněné kostely a kláštery a především původní hlavní město Gruzie Mccheta  s nejvýznamnějšími církevními památkami v zemi.

Thušsko je nejizolovanější horská oblast Gruzie, od centrální části země je odříznutá hřbetem Vysokého Kavkazu. Údolí se tu stáčejí už směrem na sever do muslimského Dagestánu. Z křesťanské Gruzie se do Thušska chodilo přes vysoká horská sedla od jihu. Jedním z nich, sedlem Abano (2920 m), vede od 80. let minulého století prašná silnička a učinila z něj nejvyšší sjízdné sedlo na Kavkaze. Thušové dnes po většinu roku žijí v podhorských nížinách a do svých starých vesnic plných pevnostních staveb a strážních věží se vracejí jen na pár letních měsíců. V tu dobu ožívají odlehlá horská údolí pohanskými i křesťanskými slavnostmi. Pokřesťanštěné pohanství je tu stále živé a pohanských svatyní je tu po vesnicích rozeseta více než stovka. Na přelomu července a srpna thušské vesnice slaví jedna po druhé své největší svátky.
Thušsko je i jedním z gruzínských národních parků, chrání se tu unikátní horské lesy a ekosystémy i vyhynutím ohrožené druhy velkých kavkazských savců: kozy bezoárové, kavkazští tuři a stále se ještě čeká, zda se z říše zkazek nevrátí i leopard.
Trasa treku vede podél dvou hlavních thušských údolí, při přechodu mezi nimi překonáme hřbet se sedlem ve výšce 2900 m. V severním údolí, kudy vede hlavní stezka přes hory do sousedního Chevsurska, ukazuje množství strážních věží na blízkost Dagestánců a Čečenců, v méně navštěvovaném jižním údolí projdeme odlehlými, už ne tak důkladně opevněnými vesnicemi. Turisté sem dorazí jen zřídka. Osady jsou tu posazeny vysoko ve svazích i přímo na horských hřbetech, odkud nás čekají překrásné výhledy z cest po horských hřebenech. 
Cesta do hor a z hor vede přes Kachetii. Je to nejvyhlášenější vinařská oblast Gruzie a místo s bohatou historií a s řadou významných kostelů a klášterů. Zastavíme se tu jak v katedrálách, tak i u vína.

V jihozápadní Gruzii leží v nevelké vzdálenosti od sebe několik atraktivních horských oblastí výrazně odlišného charakteru. Některé z nich jsou pro svoji odlehlost a chybějící infrastrukturu turisty skoro nenavštěvované. Náš program spojuje několikadenní pěší trasy ve čtyřech z nich.

Nejznámější a nejnavštěvovanější  jsou hory národního parku Bordžomi-Charagauli, pokryté lesy a alpinskými loukami. Na jaře a v časném létě si tu lze vychutnat výhledy ze svěže zelených rozkvetlých horských hřbetů. Zvolená trasa Panorama trail nabízí asi ty nejkrásnější v celém parku.

Oblast Džavacheti je také nazývána gruzínským Tibetem. Náhorní planina s výškou kolem 2000 metrů a s množstvím jezer je nejchladnější oblastí země. Protíná ji výrazný vulkanický hřbet s nejvyšší horou gruzínského Malého Kavkazu Didi Abuli  (3301 m). Oblast byla centrem tajemné megalitické kultury, která v širokém okolí zanechala řadu staveb. Nejpodivuhodnější z nich jsou dvě rozlehlé pevnosti, za kterými musíme vystoupat k vrcholkům hor až do výšky přes 2700 metrů.

Klášter Vardzia je oblíbeným turistickým cílem, málokdo si však pěšky projde i působivý kaňon řeky Mktvari. V údolí je i řada dalších skalních klášterů a obydlí, jsou zde vesnice s kamennými domy s plochými travnatými střechami, je tu jeden z nejlépe dochovaných gruzínských hradů i ruiny pevností a megalitických staveb. Oblast bývala důležitým centrem gruzínské říše v období Zlatého věku Gruzie ve 12. a 13. století.

V horské Adžárii žijí gruzínští muslimové. Jejich vesnice s dřevěnými mešitami leží v lesnatých západních svazích směrem na Batumi. Na tři letní měsíce se se svými stády krav stěhují do letních pasteveckých sídel těsně pod hřebeny hor. Chodí se tu horskými pastvinami mezi malebnými vesničkami s charakteristickými dřevěnicemi. V horách bez ubytovacích zařízení využijeme pohostinnosti místních a noci strávíme v jejich dřevěných baráčcích.

Mezi horami přejíždíme v minibusu, na výjezd pod Didi Abuli budeme potřebovat terénní auta. Spíme vždy pod střechou, většinou ve výškách kolem 2000 metrů, několikrát ve spartánských podmínkách.