Kyrgyzstán se propracoval z opomíjené chudé postsovětské republiky na přední turistickou destinaci ve střední Asii. Země má opravdu co nabídnout. Horské systémy Ťan-šan a Pamír, jež sem zasahují, zvedají průměrnou nadmořskou výšku tohoto státu na těžko uvěřitelných 2750 m. V útrobách hor najdeme unikátní jezera, ledovce, vodopády, hluboké kaňony a divoké přehradami dosud nespoutané řeky. Díky jejich odlehlosti a obtížné přístupnosti je většina horských cest terénních, což nám dává ideální možnost pro využití horského kola. Přitažlivost Kyrgyzstánu navíc umocňuje stabilní politická situace, příznivé ceny a zejména přívětiví obyvatelé, kteří nás vždy rádi pohostí domácím sýrem nebo kumysem.

Tento unikátní cyklistický program směřuje do oblasti centrálního Ťan-šanu - bezpochyby nejúchvatnější části celého Kyrgyzstánu. Itinerář zájezdu je sestaven tak, abychom byli dostatečně aklimatizovaní před  výjezdem do nejvyšších sedel a zároveň aby se v rozumné míře střídaly noclehy pod střechou a pod stanem. Po čtyřdenní aklimatizaci v dolinách Džeti Oguz a Karakol v pohoří Terskej Alatau se vydáme na sedmidenní okruh divočinou centrálního Ťan-šanu. Zdejší nedotčená příroda je do jisté míry zásluhou toho, že se nachází v přísně střežené pohraniční oblasti (kyrgyzsko-kazašsko-čínské pomezí), k jejímuž navštívení je třeba v dostatečném předstihu získat speciální pohraniční povolení! Tím je de facto počet turistů, kteří tuto oblast navštíví, velmi limitován.

Celá naše cyklistická výprava vyvrcholí ve výjimečném údolí řeky Sarydžaz – ozdobené 62 km dlouhým ledovcem Semjonova, nad nímž se zvedá sedmitisícovka Chan Tengri. Tento pohled jistě patří k těm nejvýraznějším zážitkům všech cestovatelů.

Závěrečný odpočinek na plážích jezera Issyk-kul nám dává příležitost prožít si znovu v myšlenkách celou výpravu a pomalu se připravit na návrat domů.

Sen
Údolím malebným ženou se koně,
bláhově přemýšlím, který je pro mě.
Možná ten bílý se skvrnkou na čele
anebo černý, co svaly mu na těle
běží snad rychleji
než celý tenhle sen...
Kyrgyzstán, léto 2017, Lucie Kubečková

Cyklistický přejezd Pamíru patří kvůli odlehlosti regionu, obtížné logistice a náročnému terénu i klimatu mezi unikátní cyklistické výpravy. S doprovodným džípem, kuchařem a po trase, kterou jsme pro vás připravili, si však můžete tento excelentní zážitek dopřát i vy.

Putování zahájíme v Oši  – jednom z nejrušnějších a nejstarších měst celé Střední Asie ležícím na Hedvábné stezce. Odtud budeme postupně stoupat až do Sary-taš – poslední osady před kyrgyzsko-tádžickou hranicí. Pohled na jednolitý hřeben Pamíru s dominantním Pikem Lenina (7134 m) v nás vzbudí respekt a očekávání toho, co se skrývá za zdánlivě nepropustnou horskou hradbou.

Přes nejnepřívětivější bezcelní zónu světa přejedeme kyrgyzsko-tádžickou hranici, překonáme dvě čtyřtisícová sedla a spustíme se k jezeru Karakul. Zde odbočíme z Pamírského traktu a srdcem největšího středoasijského národního parku NP Pamír  překonáme údolím Bartangu pamírský hřeben. NP Pamír je opravdu pozoruhodné místo – zahrnuje 40 šestitisícových vrcholů, několik ledovců a jezer. Díky jeho odlehlosti a řídkému osídlení disponuje vzácnou biodiverzitou – nalezneme zde 100 druhů endemických rostlin a 160 různých druhů ptáků. Z kola budeme pozorovat stopy vzácných kopytníků, při troše štěstí nám cestu zkříží ovce Marko Polo a za šera budeme pátrat v krajině, zda neuvidíme lesknoucí se oči sněžného leoparda.

Údolí Bartangu opustíme v městečku Rušon. Ačkoliv ospalá, několik stovek obyvatel čítající osada není žádným velkým centrem, na nás bude po týdnu stráveném v divočině Bartangu působit až příliš živě. Z Rušonu poputujeme následující dva dny po proudu hraniční řeky Pjandž. Na druhém břehu tohoto divokého a přehradami nespoutaného toku zahlédneme izolované, téměř středověké afgánské vesnice. Někde se řeka natolik zúží a zařízne hluboko do kaňonu, že můžeme rozeznat muže na oslících a ženy okopávající políčka. Připomíná to pohled do minulosti. I na našem břehu však budeme mít místy husí kůži, neboť silnice je v některých úsecích široká sotva tři metry. Když konečně dorazíme do poslední osady na naší cestě – Kalaikumu, pocítíme opojení z našeho výjimečného zážitku. Odtud se džípy dopravíme do Dušanbe, nakoupíme poslední dárky a letecky se vrátíme domů.

Slovo Altaj musí v každém cestovateli vyvolat chvění dálek. Nejvyšší sibiřské pohoří, z jehož ledovců se rodí veletok Ob, přitahuje i etnograficky díky národu Altajců a jejich kultuře. Nejvíce nás však uchvátí příroda. Čtyřtisícové hory se zvedají ze sibiřských plání a vytvářejí srážkový stín pro podhorské stepi. Lesy se střídají s rozlehlými travinami a v hlubokých kaňonech burácejí vody divokých řek. V nespoutané přírodě si budeme bohatě vychutnávat táboření v divočině, večerní posezení u ohně a cyklistiku si zpestříme i několika krátkými pěšími výlety.

Vaše ohlasy:

Hezký den do Adventury, Chtěl bych Vám poděkovat za totální vyčištění hlavy na Altaji na kole – ještě pořád mám před očima krásně drsnou přírodu – stovky motýlů, čísté louky, koně a krávy a na nebi přísně dohlížejíci dravce nad naším nekonečným šlapáním denních kilometrů. A malé těšení na večeři a snídani od námořníka Saši. Přátelské Altajce a hlavně místní pivo , které nás doprovázelo denně při malých pauzách i večerním posezení. Byl to asi nejdrsnější zájezd na kole co jsem zažil – kombinace počasí ( vedro někdy 40 stupnů, déšť 2 dny a noční mráz v horách ) + dlouhé etapy vyšperkované skoro každý den nějakým sedlem + stanování po 20 letech + skromná strava. Mám v nohách asi 650 km a 5 kilo váhy dole a totálně čistou hlavu Měli jsme skvělou partu a hlavně Ivoše jako vedoucího – byl jsem asi na 10 cyklozájezdech a docela dost jsem jich i organizoval pro naše firemní klienty, tak že vím o čem to je a Ivoš je jednoznačně nejlepší quide,kterého jsem kdy zažil. Važte si že ho máte, je to diamant mezi průvodci ( zvládal všechny kritické situace , uměl zmrazit svojí azbukou i drsné rusy a nakonec nám zařídil cestu domů , poté co to vypadalo že z Altaje vůbec neodletíme ). Děkuji.

David Masopust, 2019