Cestopisy

Daleko na severu Evropy, za hranicí pomyslného polárního kruhu, leží jedna z nejkrásnějších pěších tras na zeměkouli – švédská Královská cesta neboli Kungsleden. Prochází kulturní oblastí označovanou jako Laponsko, již od nepaměti obývá původní evropské domorodé etnikum tradičních pastevců sobů – Sámů. Tato dálková trasa spojující Abisko a Hemavan měří úctyhodných 450 kilometrů a prochází postupně čtyřmi národními parky: Abisko, Stora Sjöfallet, Sarek a Pieljekaise, přičemž překonává i sedm velkých jezer. Prakticky po celé její délce bylo během let vybudováno úžasné zázemí v podobě turistických chat, horských stanic a vkusných hotelů, které dnes navštěvují turisté z celého světa. Často se jedná o velmi jednoduché, ale o to stylovější ubytování v podobě tradičních dřevěných srubů bez elektřiny, vybavených jen tím nejpotřebnějším. Většina návštěvníků sem zavítá v letních měsících, ale pokud hledáte skutečný klid, vypravte se sem v zimě a na lyžích. Ideálně třeba v polovině března, kdy začíná období dlouhých dní a jiskřivého prašanu se stále vysokou šancí na pozorování magické polární záře.

Kamenné domky tibetského etnika s barevnými třepetajícími se praporky oživují nádhernou
krajinu zasněžených hor, smaragdových jezer, vodopádů a horských pastvin. Sečuán
znamená v překladu „krajina čtyř řek“. Ty stékají údolími na jih a zavlažují bujně zelenou
vrchovinu. Tady místní obyvatelé už před staletími stavěli svá dřevěná obydlí, vyráběli
do nich z všudypřítomného bambusu nábytek a pěstovali chilli papričky do pokrmů
světoznámé sečuánské kuchyně.

Z otevřených tanzanských plání se zvedají dva mohutné vulkány – Kilimandžáro a Meru. První z nich je se svými 5895 nadmořskými metry nejvyšší horou Afriky, a patří tak i mezi oblíbených „Seven Summits“. Uhuru Peak, jak se nazývá nejvyšší bod Kilimandžára, přiláká ročně desítky tisíc turistů, protože na rozdíl od jiných takto vysokých vrcholů lze s dobrou přípravou vyjít až na vrcholek bez lan a jakýchkoliv horolezeckých zkušeností. Meru (4566 m) je pak pátou nejvyšší horou a slouží jako ideální aklimatizační výstup před samotnou „střechou Afriky“.

Jarda Lhota, jeden ze zakladatelů Adventury, oslavil své padesáté narozeniny originálním způsobem: Vyrazil na několikaměsíční cestu přes Evropu z Nord Capu na Gibraltar a stanovil si podmínku, že smí používat pouze bezmotorové dopravní prostředky. Zápisky z jeho cesty doplněné fotografiemi si můžete přečíst zde.

Gruzie se v posledních letech objevuje v hledáčku cestovatelů a turistů stále častěji. Oblíbeným cílem se stala díky panenské přírodě, jedinečné kultuře i mimořádné pohostinnosti místních obyvatel. Většina návštěvníků však do této kouzelné země cestuje pouze v letních měsících, což je trochu škoda. Zkuste objevit i další kouzlo Gruzie, její čarokrásnou zimu, kdy svahy Kavkazu zasype sníh.

Ostrov čajových plantáží, nádherných scenérií, exotické fauny a flóry, buddhistických a hinduistických památek, přátelských obyvatel i úchvatné přírody protknuté venkovským životem prozkoumáme nejlépe na kole. Uvidíme tak totiž nejen turistické cíle, ale i opravdový život mezi nimi.

Poprvé jsem se dostal na kole do delty Mekongu v roce 2012, když jsme projížděli Kambodžu a měli
jsme v plánu dojet přes jih Vietnamu do Ho Či Minova města (Saigon). Protože jsme neměli žádnou
podrobnou mapu delty (a ani dnes žádná neexistuje), jeli jsme po hlavních silnicích a byli zaskočeni
hustotou provozu aut a mopedů ve srovnání s poklidnou Kambodžou. Nicméně „vodní svět“ delty
mě uchvátil a přemýšleli jsme, jak se sem na kole vrátit. Bylo nám jasné, že se zde neobejdeme
bez pomoci místního znalce, cyklisty, který dokáže přemýšlet jako my. To se nám nakonec podařilo
a našli jsme rodáka a cyklistického nadšence Loga. Díky němu se vždy podíváme i do míst, která
bychom sami nikdy neobjevili.

Francouzský ostrov Réunion je jedním z mála ostrovů Indického oceánu, kam se nejezdí jen kvůli plážím a azurovému moři. Na turisty, kteří se nebojí náročnějšího terénu, tu čekají vulkanické krátery, tajemné lesy, kreolská architektura, rozmanité vůně a dobrodružné noclehy v turistických chatách stojících často na plošinách s jedinečnými výhledy.

Bhútánské království nese právem nádech tajemna a exkluzivity. Země vyznávající tradiční hodnoty přistupuje k turistice unikátním a trvale udržitelným způsobem, který jí umožňuje chránit svou kulturu i přírodu před negativními dopady cestovního ruchu. Je to země, jejíž král měří „národní štěstí“ jako hodnotu určující spokojenost obyvatel.

Švédské Laponsko, švédsky Lappland, známé též jako země půlnočního slunce, obývaná Sámy, je poslední velkou evropskou divočinou. Řada místních hor a masivů, jež jsou zároveň součástí Skandinávského pohoří, nemá doposud žádné jméno. Reliéf krajiny tvoří ostré štíty a hluboká údolí, tvarovaná po tisíciletí mohutnými ledovci. Přesto je tato oblast relativně dostupná a díky specifickým podmínkám nabízí nádherný sníh, zcela unikátní lyžařské terény a mnoho typů lyžařské zábavy.

Nekonečná tundra, průzračné řeky, volně žijící stáda sobů,
vysoké hory i široké rozlehlé pláně. To je severská divočina
nenarušená civilizací, kam oko dohlédne.

V zelené krajině obklopené vysokými horami se rozkládají široké pastviny, na nichž potkáte volně se pasoucí dobytek, koně a občas také jaky. Je to země jako stvořená pro toulání divokou přírodou, ať už pěšky, nebo na kole.

Do nekonečna se rozprostírá sopečná krajina lávových polí, ledy pokrytých horských hřebenů, zelených mechových plání, duhových hor i pláží s černým pískem. Snoubí se tu aktivní vulkány s množstvím mohutných vodopádů a modrých ledovcových jezer. V této drsné a původní krajině ostrova ohně a ledu se člověk cítí nějak ještě menší a nepatrnější součástí čarovné přírody.

Maroko vás uchvátí jedinečnou kombinací rozmanité a krásné přírody i bohatého kulturního dědictví. Kde jinde můžete vidět moře, oceán, čtyřtisícové hory, mnoho druhů pouští od písečných přesypů po kamenité hamady, dobře dochované antické památky, jedinečnou berberskou architekturu v podobě kaseb a ksarů, bohatou architekturu maurskou i „moderní“ art deco.

Zavřete oči a přeneste se na létajícím koberci do indického Rádžasthánu. Romantické mahárádžovské paláce z pozdního středověku se tu prolínají s dobývanými rádžpútskými pevnostmi. Muži s turbany se potkávají se zaklínači hadů, evropské ozvěny ve městech se mísí s hinduistickými tradicemi na venkově. Polopouštní země přechází u pákistánských hranic ve vyschlou krajinu s dunami. Velbloudi tu nejsou turistickou atrakcí, ale pracovní silou a leckde potkáte i slony.