ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Indie - Rádžasthánem po stopách rádžpútů i mahárádžů

Indie - Rádžasthánem po stopách rádžpútů i mahárádžů

Zdeněk Štipl, 14. leden 2022

Zavřete oči a přeneste se na létajícím koberci do indického Rádžasthánu. Romantické mahárádžovské paláce z pozdního středověku se tu prolínají s dobývanými rádžpútskými pevnostmi. Muži s turbany se potkávají se zaklínači hadů, evropské ozvěny ve městech se mísí s hinduistickými tradicemi na venkově. Polopouštní země přechází u pákistánských hranic ve vyschlou krajinu s dunami. Velbloudi tu nejsou turistickou atrakcí, ale pracovní silou a leckde potkáte i slony.

V Rádžasthánu žije na ploše kolem 342 000 km2 přes téměř 70 milionů obyvatel. Tento indický svazový stát leží v dojezdové vzdálenosti od Dillí, cestovat se tu dá snadno vlakem nebo pronajatým autem. Pro cestování je nejpříjemnější měsíc říjen a listopad, kdy neprší, není takové horko a po monzunu oko spatří v krajině i něco zeleného.

Rádžasthán patří, stejně jako celý sever, k chudším regionům Indie. Města tak nejsou jen krásná a plná památek, ale i hlučná a špinavá a ve vesnicích často potkáte žebrající děti. Pokud však zavítáte tam, kde si místní ještě na turisty nezvykli, okusíte krásu indické pohostinnosti. Na každé z měst je dobré vyhradit si alespoň dvě noci, a pokud chcete prozkoumat i jejich okolí, samozřejmě více.

Rádžpúti, džinisté a gypsies

Lidé zajímavého etnika či spíše kasty rádžpútů, v překladu ze sanskrtu královských synů, se v Indii objevili před příchodem islámu okolo šestého sedmého století, ale nepřišli s hlavní indo-árijskou vlnou. Velmi rychle se asimilovali a stali se hlavními obránci hinduismu, i když někteří z nich od 16. století porůznu kolaborovali s muslimy, protože zjistili, že by je vzdor stál spoustu lidských obětí. Díky tomu se ale mohl zrodit unikátní indo-saracénský styl. Vedle paláců a monumentálních pevností tady tak často stojí i mešity.

V Rádžasthánu najdete i mnoho vyznavačů džinismu, náboženského směru, jehož základním východiskem je nenásilí. Stoupenci džinismu věří, že se duše (džíva) nachází nejen v lidech, ale i zvířatech a v menší míře i v kamenech. Džinista má procházet životem tak, aby tyto džívy co nejméně poškozoval. Proto tedy byli džinisté například velmi zkušenými kameníky, jelikož při práci s kamenem hubili relativně malý počet džívů.

Život velmi aktuální přiblíží i setkání s cikány, nomády, kteří žijí velmi prostě ve svých táborech, převážně v poušti. I hodně chudí místní Indové jimi do jisté míry pohrdají, neboť kočovný život v soudobé Indii představuje cosi hodně podivného, primitivního či téměř nebezpečného. Říká se jim nejčastěji anglickým slovem gypsies, starším termínem i dómové.

Zlatý Džajsalmér a jeho rozpadající se pevnost

Zlaté město Džajsalmér leží na kraji pouště jménem Thár. Je to relativně malé a kompaktní město s asi 60 000 obyvateli. Jezdí se odtud na velbloudí výlety na Samovy duny, které jsou nejkrásnější při západu slunce. Dominantu města tvoří pevnost, ve které stále žije asi 1500 lidí a objevíte v ní úžasné džinistické chrámy i s mnichy nebo mahárádžovský palác. Najdete tu také havélí, bohaté kupecké domy kopírující krásu královských paláců z 18. a 19. století. Pevnost bohužel patří mezi sto nejohroženějších památek světa, protože se postupně propadá, vinou odpadních vod se zřítily už tři z 99 strážních věží.

O kus dál stojí krásný hotel Mandir Palace, přebudovaný mahárádžovský palác s několika komplexy, kam chodí i turisté jen na prohlídku jako do muzea. Bazény jsou v historických hotelích už standardem, v pokojích i na chodbách se uklízí několikrát denně, před usnutím vám přistane na polštáři bonbónek nebo čokoládička.

Růžový Džajpur, modrý Džódhpur

Hlavní město Džajpur je od 19. století celé nabarveno narůžovo. Žije zde kolem tří milionů lidí a staré město vyniká širokými, pravidelně vedenými ulicemi. Od loňska bylo historické centrum zapsáno na seznam památek kulturního dědictví UNESCO. Za hlavní atrakci se považuje skvostná pevnost Ambér, vypínající se na vršku kopce kousek za městem. Její mocné hradby se táhnou několik kilometrů po úbočí a kromě veřejné části má i oddělenou, která je určená pro panovníka a jeho harém. Na rozdíl od evropských hradů a zámků nemají zdejší pevnosti vybavený interiér – ten kdysi tvořily koberce a závěsy.

Druhé největší město státu, milionový Džódhpur, se pyšní pevností Méhrángarh a jejími nádhernými interiéry. Stojí na 125 metrů vysokém kopci uprostřed města modrých střech. V úzkých uličkách starého města se jezdí rikšami, jejichž obsluha, mnohdy chudí a negramotní muži z vesnic, město, které jim poskytuje obživu, často ani moc neznají. Palác Umaid Bhavan ve stylu art deco, na jehož stavbu bylo použito 90 000 m3 mramoru, je stále rezidencí místního mahárádži, má 347 místností a patří mezi nejdražší hotely v celé Indii.

Z Džódhpuru se dá vyrazit do okolních vesnic na půldenní výlet džípy za kastou bišnojů. Vznikla v 15. století, její příslušníci jsou absolutní vegetariáni, vždy kladli velký důraz na ochranu životního prostředí a dodnes vám rádi ukáží svůj opiový rituál.

Pokud si chcete něco z té indické nádhery přivézt, pamatujte, že se nesmí vyvážet díla starší 70 let, vzácné tisky a rukopisy, předměty ze slonoviny apod. Proto se jako nejvhodnější jeví textilní výrobky nebo koberce. Ty z dílen původních kmenů mají primitivní vzory a ornamenty a jsou pestře zbarvené přírodními barvivy. V Rádžasthánu se nacházejí bohatá naleziště vysoce kvalitního mramoru, ze kterého byl postaven například Tádžmahal, a tak se jako další možnost nabízejí vykládané stolky nebo truhličky. Všechno se dá bez problémů do Evropy poslat doručovací službou.

Krysí chrám a velbloudí festival

Téměř sedmisettisícový Bíkánér leží v poušti – původně byl oázou, nyní je zavlažován kanálem Indiry Gándhíové. Jeho pevnost Džúnágarh nadchne vnitřní výzdobou v podobě vykládaných sklíček a mytologických malůvek. K vidění jsou tu opět chátrající, dříve bohaté kupecké domy havelí s lidovými malbami ze života Kršny i britských důstojníků.

Více pozornosti přitahuje nedaleká vesnice Déšnók s krysím chrámem Karní Mátá. Desítky tisíc krotkých „krysomyší“ lezou všude a místní jim přinášejí oběti v podobě ošatek s jídlem. Podle legendy se tu totiž do krys převtělují duše místních obyvatel. Část obětin krysy ohlodají a zbytek, takzvaný „prasád“, si pak můžete odnést posvěcený domů či ho v prostorách chrámu rovnou zkonzumovat.

Další zastávkou je poutní místo Puškar s největším velbloudářským trhem a festivalem na světě. Na několik listopadových dní se každoročně město promění v obrovskou metropoli a velbloudáři z celého Rádžasthánu zde prodávají svá zvířata určená většinou stále ještě především na práci. Slavnost ale dnes přitahuje tisíce místních i turistů, kteří si v jejím rámci mohou také vyzkoušet projížďku na velbloudech do pouště. Během festivalu můžete spát v orientálním kempu za městem, vybaveném se vším luxusem.

Obchodní křižovatka a indické Benátky

Tradiční zastávkou bývá Ádžmér, už od starověku významné město, ležící na křižovatce obchodních cest ze severu Indie k moři. Kdo v průběhu indických dějin držel Ádžmér, ten kontroloval obchod. Muslimové ho brzy po svém příchodu do Indie dobyli a na konci 12. století zde vystavěli jednu z nejstarších mešit v Indii. Jako stavební materiál použili kameny i celé opracované bloky z hinduistických chrámů.

Do výčtu významných měst patří také Udajpur, takzvané indické Benátky, s největší pevností a skvostným pětihvězdičkovým hotelem – Fateh Prakash Palace. Ten uchvacuje i vyhlídkou na soustavu jezer posázených lodičkami, dá se zde ale také procházet po pobřeží nebo navštívit vystoupení lidového tance.

Krajinu Rádžasthánu tvoří zvlněná polopoušť, od zbytku Indie stát odděluje pohoří Arávalí s nejvyšší horou Guru Šikhtar (1723 m). Výlety do přírody se tak omezují spíše na návštěvu národního parku

Ranthambhór, kde lze v subtropické džungli s několika jezery vidět i skutečného, živého, svobodného a hrdého tygra. Při safari v džípu jsou dále k vidění jeleni sambáři, vysoká zvěř a množství hadů.