ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Výsledky vyhledávání fráze "{{ query }}"

{{ group.group }}

Nic nebylo nalezeno :(

přejít na podrobnější hledání »

Nerozhoduje,
Speciální nabídka
Nerozhoduje,
Nerozhoduje,
Nerozhoduje,
Nerozhoduje,
Nerozhoduje,
Nerozhoduje,
Nerozhoduje,
Rozšířené hledání Zjednodušené hledání

Marocká mozaika

Marocká mozaika

Sheila Singhová, 14. leden 2022

Maroko vás uchvátí jedinečnou kombinací rozmanité a krásné přírody i bohatého kulturního dědictví. Kde jinde můžete vidět moře, oceán, čtyřtisícové hory, mnoho druhů pouští od písečných přesypů po kamenité hamady, dobře dochované antické památky, jedinečnou berberskou architekturu v podobě kaseb a ksarů, bohatou architekturu maurskou i „moderní“ art deco.

Nejlepší doba pro návštěvu země je naše jaro a podzim, kdy jsou teploty příjemné, a na pobřeží je jen malé množství dešťových srážek. Zároveň se vyhnete úmorným vedrům v centrální části země. Z mého osobního pohledu je jaro ještě o trochu lepší – nejen vzhledem k místní rozkvetlé fauně a delším dnům, ale i pohled z Marrakéše na malebné zbytky sněhu v pohoří Atlas je opravdová nádhera. Jarní období má také výhodu pro horaly, kteří chtějí zdolat nejvyšší horu severní Afriky Jebel Toubkal (4 167 m).

Kromě leteckého spojení se můžete do Maroka dostat i autem. Cesta je to však poněkud zdlouhavá, a ne až tak levná, jak by se mohlo zdát. V tomto případě je nejvýhodnější využít trajektu z italského Janova, kterým jste za dva dny v marockém přístavu Tanger. Hned po přistání trajektu v Maroku na vás zapůsobí shon „orientu“, přesto mně osobně Tanger nikdy moc neoslovil, navíc je zde značné riziko, že si vás vyhlédne nějaký šikovný kapsář.

Doporučuji se hned vydat do vnitrozemí do městečka Chefchauen skrývajícího se v pohoří Ríf. Už na první pohled vás uchvátí blankytně modré fasády jeho budov. Má velmi bohatou historii – od ryze muslimského města přes město, v němž se ukrývali židovští uprchlíci ze Španělska, až po centrum částečně nezávislého „emirátu“. Kromě městečka si v okolí Chefchauenu můžete udělat i několik zajímavých pěších výletů.

Perličky okolí Fesu: Volubilis, Moulay Idriss a Meknes

Pojedeme nyní dále vnitrozemím Maroka od severu k jihu a od východu k západu. Idriss II., syn Moulaye Idrisse, založil nedaleko významné město Fes, jež je proslulé největší medinou v Maroku a velkolepými dosud fungujícími koželužnami. Jen necelých 100 km od Fesu leží město Volubilis (UNESCO), hlavní město nejzápadnější římské provincie Mauretania Tingitana. Místo bylo osídleno již od paleolitu, svou stopu zde zanechali Berbeři i Kartaginci, avšak nejvíce již zmiňovaní Římané. Nadchnou vás zde výborně zachovalé římské mozaiky, sloupy Kapitolu nebo triumfální oblouk.

Nutno dodat, že po Římanech upadlo město do značné míry v zapomnění, zejména díky sousednímu posvátnému městečku Moulay Idriss. Moulay Idriss se jmenuje po prapravnukovi Alího, zetě proroka Muhammada, který se zde usadil v roce 788, stal se imámem kmene Awraba a založil dynastii, která po staletí Maroku vládla. Je zde i pohřben, a proto je Moula Idriss nejvýznamnějším poutním místem v Maroku a dlouhá léta v něm bezvěrec nesměl zůstat přes noc. Díky tomu si uchovalo silnou duchovní atmosféru. Dodnes muslimové často vykonávají poutě k mauzoleu. Dokonce lze dle místních vykonáním alespoň pěti poutí do Moulay Idriss nahradit pouť do Mekky, která je mnohým muslimům díky vysoké ceně nedostupná.

Za návštěvu určitě stojí i nedaleké Královské město Meknes, sídlo sultána Moulay Ismaila z dynastie Alavitů, jež sjednotil většinu země, a položil tak základy moderního Maroka. Hned při vstupu vás uchvátí některá z monumentálních bran v opevnění z přelomu 17. a 18. století, paláce i malebná medína. Můžete se podívat do interiérů Ismailaiova mauzolea či navštívit Velkou mešitu. V okolí jsou pozůstatky velkých sýpek a zejména takzvané Haras – ohromné stáje, ze kterých byli dodáváni arabští plnokrevníci na francouzský dvůr. Prý zde bylo ustájeno až několik tisíc koní.

Co ochutnat v Marrakéši

Ve vnitrozemí nelze vynechat královské město Marrakéš, jež leží na úpatí Vysokého Atlasu. Město bylo založeno v počátcích vlády Almorávidů v 11. století s množstvím paláců, mešit i lázní, na jejichž výstavbě se podíleli cordobští architekti a řemeslníci. Byl vybudován i podzemní rozvod vody, takzvaně khettara. Ve 12. století bylo město řádně opevněno hradbami ze směsi červeného jílu. První cestovatelé jej proto mnohdy nazývali „Červenou perlou jihu“. Město vás okouzlí malebnými paláci Bahia či El Badi, proslulými hrobkami dynastie Saadů, královskými zahradami z 12. století i několika muzei. Z těch bych nejvíce doporučila muzeum věnované marockému umění a řemeslům v překrásném paláci Dar Si Said.

Minaret mešity Kutubíja vás nasměruje k Jemaa el-Fnaa – „Náměstí mrtvých“, jehož název odkazuje do minulosti, kdy se zde jako odstrašující příklad vystavovaly hlavy popravených zločinců. Kolem náměstí v klikatých uličkách jsou jednotlivé súky (trhy) nabízející nepřeberné množství věcí od rukodělných výrobků pro turisty až po věci denní potřeby. Při nákupu je třeba obrnit se trpělivostí a absolvovat standardní „tanečky“, kolik co stojí: „Né, to je moc drahé,“ – „Né, to není moc drahé, to je nejlepší cena, už tou cenou okrádám své děti a rodinu“. Nejvíce se mi při smlouvání osvědčila taktika „žena a netrpělivý muž, kterého nebaví nakupovat“.

Samotné náměstí začíná nejvíce ožívat se zapadajícím sluncem, to je ta pravá chvíle, kdy sem vyrazit. Uvidíte kejklíře, břišní tanečnice, zaříkávače hadů, klauny, pouliční hudebníky, astrology, cvičené opičky. Na okrajích náměstí stojí stánky s umě vyskládaným čerstvým i sušeným ovocem, oříšky i olivami. Z části náměstí se v podvečer stane skvělá restaurace pod čirým nebem s tisíci chutí a vůní. Z grilů zde stoupá dým, blikají provizorní osvětlení stánků, to vše v tajemném mlžném oparu. Můžete ochutnat všechny místní speciality, například babbouche (tradiční šnečí polévku), merguez (pikantní klobásky), makoudu (smažené bramborové placičky), vařené beraní hlavy, ze kterých ještě stoupá pára, zaalouk (salát z lilků a rajčat), nepřeberné množství grilovaného masa i salátů. Vše zapijte tradičním marockým čajem – takzvanou „berberskou whisky“, silně oslazeným zeleným čajem (často gunpowder) s jedním druhem bylinek či kořením. Nejčastěji se setkáte s mátou, která vás v horkých dnech ochladí, větvičkami čerstvého pelyňku, sušenou citrónovou verbenou, badyánem nebo i s pestíky šafránu.

Přes Atlas za kasbami

Z Marrakéše vede přes pohoří Vysokého Atlasu horská silnice vybudovaná francouzskou armádou v roce 1936. Vyveze vás přes vysoko položené sedlo Tizi n'Tichka, ležící 2 260 m n. m. Silnice se udržuje průjezdná i v zimě, jakožto hlavní komunikace do vnitrozemí. Cesta je vskutku mistrovské stavební dílo a jako bonus si můžete vychutnat mnoho krásných výhledů.

Na úpatí vnitrozemské části Vysokého Atlasu a dále k poušti je mnoho jedinečných staveb, zvaných kasba a ksar, postavených nejčastěji z cihel z nepálené hlíny a z kamenů.

Zatímco kasba je většinou opevněný dům s několika patry patřící jedné rodině a jejímu služebnictvu, ksar je celá opevněná vesnice s mnoha domy, sýpkami, tržištěm, stájemi a dalším potřebným zázemím. Mně se nejvíce líbí Telouet Kasbah rodiny Glaoui stojící zapomenuta v úrodné části Vysokého Atlasu plné palem, fíkovníků a olivovníků nedaleko jedné z mnoha starých obchodních stezek. Fascinuje mě ostrý kontrast mezi postupně se rozpadajícími hliněnými vnějšími částmi budovy a dosud dobře zachovanými interiéry s mozaikami, vykládanými podlahami, štukovými a mramorovými sloupy.

Opravdová Sahara: offroad do pouštních měst

Jižně od masivu Jbel Saghro jsou nejrozsáhlejší písečné duny Maroka – takzvané Erg Šigaga. Cesta do pouště vede po stopách proslulé karavanové stezky do Timbuktu v Mali. Vždyť ve městě Zagora si můžete vyfotografovat i známou „dopravní značku“ s nápisem „Tomoctou 52 Jour“. Přesně tolik dnů trvala karavanám cesta přes Saharu.

Velmi zajímavá je i hliněná vesnice Amzrou s židovskou čtvrtí, včetně postupně renovované synagogy. Ve vesnici stojí za návštěvu šperkařská dílna či manufaktura na výrobu koberců. V berberském městečku Tamegroute, v místě súfijského učeného bratrstva Nassiríja ze 17. století, stojí jedinečná knihovna Koránu, v níž bývalo přes 40 tisíc knih a písemností. Kromě knihovny je městečko proslulé keramickou dílnou vyrábějící po staletí tradiční „zelenou“ keramiku. Určitě si nechte vysvětlit jedinečný způsob její výroby. Noc je nejkrásnější strávit přímo uprostřed písečných dun Ergu Šigaga v některém z beduínských stanů, které si lze pronajmout jako „hotel“ včetně skvělé večeře.

Pravou saharskou pistou můžete dojet až do pouštního města Foum Zguid. Offroadisty určitě nadchne náročný přejezd dunového pole. Vyschlé jezero Iriki vám ukáže pravou „fata morgánu“ se siluetami jedovatých kolotropií obrovských. V této oblasti je také několik nalezišť fosílií, kde si můžete najít svou vlastní. V okolí oázy Akka se nalézá mnoho jedinečných skalních rytin, které stojí za to vidět. K jejich nalezení je třeba využít služeb místních průvodců.

A kdybych měla ještě vypíchnout, co jsem nezmínila, ale nelze v Maroku opomenout? Podívat se, jak ženy vyrábí arganový olej v manufakturách v pohoří Antiatlas, ochutnat tažín (pomalu dušené maso se zeleninou na dřevěném uhlí ve stejnojmenném speciálním hrnci) u silnice a domácí kuskus, který je pro Maročany něco jako naše svíčková – každá rodina jej připravuje trošku jinak a má své supertajné ingredience, odpočinout si a zrelaxovat v hammámu (tradičních lázní) a předem se smířit s tím, že jet do Maroka jen jednou prostě nestačí!