ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Silvestrovská Zambezi

Silvestrovská Zambezi

Není snad vodáka, který by o Zambezi neslyšel. Tato legenda se skloňuje mnoha způsoby. Nejčastěji ji známe z různých Top Ten seznamů nejkrásnějších a nejnáročnějších vodáckých terénů světa a jako dějiště nejvýznamnějších raftingových závodů planety. Jaká je ale tato legenda dnes a jaká je z pohledu běžného vodáka? A jaká je Zambezi na Silvestra?

Místo lyží loď

Z Prahy odlétáme těsně po Štědrém dnu. Rozhodli jsme se pro tentokrát vyměnit předražené a přelidněné vánoční prázdniny na horách za desetidenní výpravu na jižní polokouli. Naším cílem je právě řeka Zambezi. Na řece chceme strávit maximum, chceme si ji užít, zapádlovat, tábořit, nespěchat. Voda by měla být akorát. Pokud si chcete Zambezi skutečně vychutnat, doporučuji nespěchat a splout celý stotřicetikilometrový úsek. Celkový počet peřejí se pak vyšplhá až téměř ke čtyřicítce.

Malé rozčarování na úvod

Po příletu nás vítá krásně zelená a svěží krajina a trochu omšelá a smutná atmosféra. Ty tam jsou doby, kdy kempy a lodže okupovali desítky vodáků z celého světa. Těžko říct co je hlavní příčinou. Snad Mugabeho diktatura, která vyklidila regály kdysi bohatých supermarketů jako kdysi u nás bolševik. Zambezi ale zůstává stále stejná – překrásná a divoká královna nejnáročnějších vodáckých terénů na světě. A konec konců dobře vychlazené pivo u bazénu v kempu v odpoledním žáru chutná stále skvěle.

Aklimatizace

Následující den vyrážíme konečně na řeku. Sestupujeme po příkrých schodech na dno kaňonu do místa zvaného Boiling Pot. Slunce v nadhlavníku se opírá do černých čedičových skal s nebývalou silou. Cestou dolů se mi vedrem rozpadá pádlo na singla, kterého za mnou nese jako pírko jeden z místních nosičů. Improvizovaně spravuji svůj speciál tesou a modlím se, aby podobné divadlo nepředvedlo někde v peřejích. Na rozpádlování zajíždíme s bráchou kajakářem těsně  pod hranu vodopádů. Je to impozantní nezapomenutelná podívaná. První den máme naplánován zcela v poklidném tempu, nikam to neženeme, tábořit chceme na úžasné písečné pláži v laguně. V první řadě se musíme aklimatizovat na zdejší průtok. Aktuálně je to 3 300 m/s.  Pomalu si osvojujeme styl, s jakým budeme následující dny přistupovat k místním peřejím. Takže zavři oči brouku …. a přichází legendární Stairway to Heaven. Na singlu si připadám jak Jim Page těsně na konci poslední sloky. Akustika se mění v elektriku. Hladký jazyk v nájezdu do peřeje si vychutnávám jako poslední sólo v D-dur a pak přichází první buster a závěrečné „to be a rock and not to roll“. Přichází Gulliverovy cesty, krásná technická a lehko podcenitelná peřej. Těchto 700 metrů vás fakt prověří.

První peřeje

První den je za námi a přichází první noc na řece. Táboření, mejdan pod rafty, relax a pohoda.
Následující den ráno začínáme peřejí s úžasným názvem – Požírač dálkových kamionů. Fakt slušnej válec, jeden raft plave. Ale na Zambezi není problém posádku pochytat v lagunách pod peřejemi. Následující peřej Tři sestry a hned v zápětí Mother s neuvěřitelnými až pětimetrovými vlnami byla pro mnohé z nás zcela nevšedním extravagantním zážitkem. Čeká nás ještě asi deset dalších peřejí, ale už to zvládáme docela s přehledem. Osmnáctá za této vody mizí, ostatní jsou noblesní velké trojky. Dnes táboříme na terasách vysoko nad hladinou. Další překrásná noc.

Krokodýlů přibývá

Další den je ve znamení přenášení a přetahovaní. Peřeje Lower Moemba, Chibongo i DeepThroat už nemají s divokou vodou moc společného. Zambezi je zde přesto krajinově stále úžasná. Na březích pozorujeme stále větší množství krokodýlů. Největším vodáckým zážitkem dne je ale peřej Ghost Rider. Monstrózní vlny, ale i pěkný technický nájezd přes několik nepřehledných šikmých válců, luxusní zážitek. Řeka pokračuje nádherným, pomalu se rozestupujícím kaňonem.

Silvestrovská noc

Je Silvestr a proto den zahajujeme jen z pozvolna. Smažíme palačinky a chytáme ryby, nejčastějším úlovkem je dravá ryba tiger fish. Dnes již na vodě víceméně relaxujeme a odpočíváme. Přibývá krokodýlů. Vyhlížíme první hrochy. Dnes kempujeme brzy, v obrovské laguně zvané Hippo Pool. Silvestrovskou noc si užíváme plnými doušky. Je krátce po úplňku a noc je plná hvězd. Tropický les se ozývá množstvím divokých zvuků. O půlnoci si připíjíme šampaňským, má 32°C. Není zde signál, nechodí esemesky, je to ráj.

Závěr

Poslední den na řece je krátký. V poledne dorážíme do cíle. V malé vesničce na nás čekají kromě auta i desítky místních obyvatel a hlavně dětí. Všechny by chtěly pomáhat. Všechny by chtěly nějaký dáreček. Rozdáváme zbytek proviantu a vydáváme se na zpáteční cestu.