Menu

Výsledky vyhledávání fráze "{{ query }}"

{{ group.group }}

Nic nebylo nalezeno :(

přejít na podrobnější hledání »

Speciální nabídka

Datum odjezdu nejdříve:
Datum příjezdu nejpozději:
Zájezdy s datem odjezdu ve vybraném měsíci nebo roce:

UbytováníUbytování

UbytováníStravování

UbytováníDoprava

UbytováníStandard služeb (poznávací zájezdy)

UbytováníFyzická náročnost (aktivní dovolená)

CenaCena

Vybrané filtry:nic nebylo zvolenozrušit všechny filtry

Silvestr na velbloudu

Silvestr na velbloudu

Pryč z blázince. Poprvé mě ta myšlenka napadla v listopadu 1999. Blížil se poslední rok milénia, samozvaní proroci předpovídali konec světa a kdekdo se těšil, že letos na Silvestra bude důvod pořádně zakalit. Obchodníci se zábavnou pyrotechnikou hlásili rekordní tržby, zásoby alkoholu v rodinách připomínaly přípravu na prohibici a televizní stanice se předháněly chlubením, kterého baviče se jim letos podařilo přeplatit. „Pryč z toho všeho blázince“, byla moje utkvělá myšlenka. Naštěstí se ke mě přidalo i pár kamarádů a zažili jsme jednoho z nejlepších Silvestrů.

V nouzi schroustá rohožku

Velbloud je úžasné zvíře už když si o něm přečtete, neřku-li když se s ním seznámíte osobně. Vlastně se přesně neví odkud pochází, pravděpodobně z Arabského poloostrova, ale jisté to není. Do severní Afriky se dostal někdy kolem roku nula v době Říma a nahradil zde koně, kteří se nedokázali přizpůsobit vysychání Sahary. V římské vojenské příručce z této doby se legionářům doporučuje „uvázat koni pod břicho vak s vodou, protože není jisté, že každý den vodu naleznou“. Jednodenní žíznění velbloudovi nevadí, vydrží bez vody týden a v případě, že má k dispozici čerstvou pastvu, nemusí pít vůbec. Na stravování taky není náročný. V nouzi schroustá i vyhozenou rohožku z palmových listů a drť, která zbude z oliv po vylisování oleje, je pro něj pochoutkou.

Životu v poušti je přizpůsoben naprosto dokonale. Hustá srst jej chrání před slunečním žárem i ledovým nočním chladem, dokáže se bez problémů přehřát na 41 C nebo podchladit na 34 C, má uzavíratelné nozdry proti písku a neforemná rozpláclá chodidla mu umožňují chodit po písku aniž by se bořil.

Šiřitelé islámu

Velbloudi patří k Sahaře stejně neodmyslitelně jako Eiffelovka k Paříži. Žádné jiné zvíře tak neovlivnilo saharský život posledních dvou tisíc let, jako jednohrbý velbloud. Dodnes se vyprávějí zkazky o karavanních trasách spojujících severní a subsaharskou Afriku. Na jih se vozila sůl, látky, nástroje a nádobí (dnes bychom řekli spotřební zboží) a zpět slonovina a otroci (neboli suroviny a energie). Po trasách karavan vznikaly oázy, kde si zvířata i lidi odpočinuli, nabrali sílu a dozvěděli se i novinky. Po stejných trasách se také šířil Islám a ne náhodou snad nejslavnější karavanní zastávka Timbuktu byla zároveň nejsvatějším místem Islámu v subsaharské Africe a dodnes je zde bohatá historická knihovna nejen náboženských, ale i lékařských, přírodovědeckých, matematických a dalších odborných spisů.

Timbuktu, 52 dnů

V Zagoře, nejjižnější oáze Maroka, je dodnes historická cedule: Timbuktu, 52 dnů. Když jsem ji poprvé uviděl, okamžitě jsem se rozhodl tuto trasu, kudy údajně dodnes čas od času nějaká karavana projde, také absolvovat.

I když jsem musel ze svých představ trochu slevit, můj sen se mi alespoň částečně splnil: Koncem prosince 1999 stojím na hranici pouště v jižním Tunisku a sleduji, jak Beduíni vážou můj batoh na hřbet velblouda. Naše týdenní dobrodružství začíná.

Nikde nikdo

První kontakt s pouští je neuvěřitelně silný zážitek. Za zády nám pomalu mizí oáza Douz, ze které jsme vyrazili, a před námi se rozprostírá několik tisíc kilometrů ničeho. Pro Evropana zvyklého na neustálou přítomnost civilizace je nepochopitelné, že tady opravdu nic není, nikdo nebydlí, že jediní lidé v okruhu mnoha desítek kilometrů jsme my. Pouze my.

To ticho

Je tu ticho. Takové, že když se zastavím, slyším šumění písku, který se sype po hraně duny. A začínám si všímat, že i tady je život. Skarabeus (česky se mu daleko méně poeticky říká hovnivál – hádejte proč!) valí svou kuličku po poušti. Stopy jako po vesmírném vozítku tu zanechala písečná zmije. Pohybuje se zvláštními esíčkovitými přískoky, stopa pak vypadá jako otisk kol nebo pásů. Z písku občas vykoukne chuchvalec trávy nebo nějaký sukulent, kde v tak nehostinných podmínkách vezmou vodu?

Velbloudí karavana jde rychlostí pomalé chůze a tak mám možnost si vylézt i na pár vyšších dun a rozhlédnout se po okolí. Z oázy Douz už vidím jen GSM vysílač a až nám zmizí za obzorem, přeruší se i poslední pouto s civilizací – signál mobilu.

Je jako my

Pak dohoním karavanu a vylezu si na svého velblouda. Musí si kvůli mě sednout a je kvůli tomu pěkně naštvaný. Jeho majitel jej tahá za kroužek v nose a při tom vydává povel „chhhrrr“. Velbloud protestuje, ale nakonec si klekne a já nasednu. Stejným povelem se velbloud zvedá a zase protestuje. Až časem jsem pochopil zajímavou mentalitu velblouda: Je permanentně naštvaný, proti čemukoliv protestuje, ale nakonec to stejně udělá. Nepřipomíná vám to něco?

Mořská nemoc na poušti?

Až po chvíli chůze pochopím doslova příměr velblouda ke korábu pouště. I když by se více hodilo bárka pouště. Velbloud je mimochodník, to znamená že jde vždy současně oběma nohama na jedné straně. Výsledkem je, že se kolébá – nahoru, dolů, doleva, doprava, dopředu, dozadu. Opravdu jako loďka na vlnách. Za chvíli z toho mám slabost v žaludku a přemýšlím, že se vrátím k osvědčené chůzi za karavanou. Ale časem kinetóza mizí a tak se mohu v klidu kochat proměňující se krajinou kolem mne.

Erg, Hamada, Reg...

Poušť totiž z daleka není jen písek! Jako mají Eskymáci údajně 28 různých slov pro sníh, je v arabštině mnoho výrazů pro poušť: erg – to jsou písečné duny, hamada je štěrková nebo kamínková plochá krajina, reg je skalnatá poušť s různými útvary a feš-feš je prach tak jemný, že teče jako voda a dostane se úplně všude. Vyskytuje se zejména tam, kde je oued, což je arabsky řeka, ale také prázdné koryto, ve kterém teče voda jen po vzácném dešti. Z toho pak vzniklo francouzské wadi, které se v Evropě vžilo jako výraz pro vyschlé řečiště.

Trocha čtení na cestě - Malý Princ, Alchymista...

Po hodině jízdy už se odvážím si vytáhnou jednu ze dvou knížek, které jsem si s sebou vzal specielně pro čtení v poušti: Malého prince a Alchymistu. Začínám Alchymistou a když si čtu o karavaně v poušti a přitom se pode mnou kolébá velbloud, je to opravdu zážitek.

Slunce už je nízko nad obzorem, když narazíme na oblast keřů. Velbloudáři z nich lámou suché větve, tady budeme tábořit. Velbloudům se svážou přední nohy, aby neutekli moc daleko, a pustí se najít si v písku něco k večeři. Rozdělá se oheň a vybalují zavazadla.

Spacáky si rozložíme na úpatí velké duny, která by nás měla chránit před případným nočním větrem, a rychle lezeme nahoru zachytit poslední paprsky slunce. Okamžitě se prudce ochlazuje a tak se za chvilku všichni slézáme kolem ohně na kterém bublá hrnec šorby, husté rajčatové polévky, která se vaří v celém východním středomoří.

Berbeři

Konečně je čas se trochu více poznat s našimi průvodci. Nejsou to Arabové, ale Berbeři, tedy původní obyvatelé severní Afriky ještě před příchodem Římanů a později Arabů. Sami sebe nazývají Beduíny. Když jsme s nimi včera večer v Douz vyjednávali cenu, připadali nám nejen protivní a namyšlení, ale i špinaví a neupravení. Ale tady v poušti se z nich najednou stávají úplně jiní lidé: jsou veselí a komunikativní, chtějí si s námi u ohně povídat, neustále vaří další a další konvičky velice silného sladkého čaje, kterému říkají „berberská whisky“, a nabízejí nám. Vyptávají se nás, jak se máme v Evropě. Francouzsky mluví ještě hůře než my, ale za pomoci rukou se konverzace rozjíždí.

Po večeři vytáhnou bubínky, přidají prázdné plastové kanystry od vody a začnou bubnovat a zpívat táhlé monotónní písně pouštních národů. Za chvíli už nevydrží sedět, začnou tancovat kolem ohně, zvednou ze země i nás a společně se bavíme dlouho do noci.

Najednou jsem vše pochopil: Tihle lidi patří do pouště, tady jsou doma, šťastní a spokojení, a do města zajdou jen když je to nutné. Měli jsme štěstí, že jsme na ně narazili.

Raději deku navíc

Když zalezu do spacáku a zadýchávám se v něm, z polospánku cítím, jak přese mě Mabruk, hlavní šéf velbloudářů, hází ještě jednu deku. Až ráno, když vystrčím hlavu ze spacáku a vidím kolem sebe jinovatku, si uvědomím, jak opravdu drsná je poušť.

Zvykli jsme si rychle

Po několika dnech už život v poušti chytí svůj stálý rytmus. Ráno se rozdělává oheň s rozbřeskem a peče se v něm chleba. Placka pečená přímo v popelu chutná skvěle, i když mezi zuby občas zaskřípe zrnko písku. Pak se jdou pochytat velbloudi, kteří i se svázanýma nohama dokážou v noci zmizet i docela daleko. Zabalíme, naložíme a vyrazíme. Denní dávky jsou kolem 20 km. Dávné karavany sice chodily dvojnásobek, ale nám i tohle docela stačí.

Potkali jsme se s pastevci polodivokých velbloudů, našli vyvěračku s průzračnou vodou a navštívili opuštěnou vesnici mizící v písku, kde žila už jen jedna poslední žena.

Nezapomenutelná byla silvestrovská noc. Zatímco se tisíce kilometrů vzdálené Václavské náměstí pokrývalo střepy z vypitých lahví, my jsme seděli pod oblohou tak hvězdnatou, jak dokáže být pouze na poušti.

Zvykli jsme si i na to, že se nemusíme mýt. V poušti je všechno vlastně úplně čisté, člověk se nemá od čeho ušpinit. A když je nejhůř, tak si s lahví vody zaleze za dunu a ta nejdůležitější místa si opláchne.

A přišli jsme na to, že i v poušti se dá žít. Někdo to dokáže celý život, my jsme to zvládli týden a bylo to nádherné.

Žádost o zaslání tištěných katalogů

KATALOG POZNÁVACÍ ZÁJEZDY 2018 / 2019

Pokud o katalog máte zájem, neváhejte poslat tuto objednávku. V případě, že jste s námi cestovali v posledních 2 letech, tak Vám katalog přijde automaticky. Katalog rozesíláme po 22. 11. 2017.

Katalogy posíláme pouze po ČR. Pro zájemce mimo ČR máme připraven katalog ke stažení ve formátu PDF na stránce katalogy v PDF (aktuálně ještě katalogy 2017/18).

Tištěné aktivní katalogy se změnily na internetové! Všechny zájezdy z katalogů DOVOLENÁ NA KOLE a TURISTIKA najdete nyní pouze on-line na našem webu.