Cestujeme eko... s Adventurou!
Cestujeme eko... s Adventurou!
Jaroslav Lhota, 1. duben 2010
Skončilo léto, dny se zkracují a večery lákají k prohlížení fotografií z dovolené. Budeme vzpomínat na moře, pláže, hory …, ale napadlo vás někdy se na svou dovolenou podívat trochu i z jiné strany? Tedy nejen na to, co přinesla ona vám, ale zamyslet se také nad tím, jak jste svou přítomností ovlivnili místa, která jste navštívili?
Zatímco před pár lety u nás nikoho ani nenapadlo třídit odpady, dnes to patří k dobrému životnímu stylu. Odsiřujeme elektrárny, v autech máme katalyzátory a místo freonových sprejů používáme manuální rozprašovače. Slova s předponou „eko“ se na nás ze všech stran hrnou stále častěji – ekologické stavby, ekozemědělství, ekopotraviny, ekopaliva ... a také ekoturistika. Ale je nám úplně jasné, co to vlastně je? Jakou představu ve vás vyvolá tohle slovo? Je to farma, kde se jezdí na koni? Nebo je to exkurze do amazonských deštných pralesů? Vyhodit PET láhev do správného kontejneru je docela snadné, ale cestovat eko?
Ať chceme nebo ne, svou návštěvou ovlivňujeme místa kam směřujeme, a to většinou bohužel negativně. Ortodoxní ekolog by nám asi řekl, že nejekologičtější ze všeho je zůstat doma a nikam nejezdit. Ale tudy cesta určitě nevede. Potřebu cestovat máme zděděnou po našich prapředcích a hluboce zakódovanou ve svých genech stejně jako potřebu najíst se nebo ohřát. Cestování je nejen zábava a relaxace, ale i poznávání a tříbení si názorů na svět kolem nás. Cestování je důležitá součást života a bylo by chybou se jej vzdát. Můžeme ale cestovat tak, abychom naše životní prostředí ovlivňovali co nejméně, můžeme se zamýšlet nad ekologickými dopady naší dovolené, učit se ekologicky cestovat.
Vraťme se zpět k otázce „co je to ekoturistika?“ O tom, že odpověď není jednoduchá, svědčí to, že se kvůli tomu svolávají celé mezinárodní kongresy. Definic lze nalézt několik, ale vždy se v nich hovoří o „pochopení vztahu člověka a životního prostředí“, o „poznání historie a kultury místního obyvatelstva“, o „zlepšování prosperity místních lidí tak, aby pochopili, že životní prostředí se vyplatí chránit“. Tedy nejen šetrný vztah k přírodě, na to už si zvykáme i doma, ale i ochrana místních kultur.
Potud definice, ale jak to realizovat v praxi? Jak poznáte, že cestovní kancelář používá slogany ekoturistiky pouze jako svůj marketingový nástroj, ale v praxi je porušuje?
Cestovní kancelář Adventura se už od svého založení v roce 1990 snaží v praxi aplikovat zásady ekoturistiky v praxi.
Cestování by mělo být zejména poznávání a průvodci zájezdů směřujících do kulturně i přírodně unikátních míst světa jsou velice kvalifikovaní lidé vedoucí své klienty k seznámení se s bohatostí místních ekosystémů a specifiky místních kultur. Jen toho, co skutečně poznáme a pochopíme, si dokážeme opravdu vážit.
Důležitým kriteriem ekoturistiky je to, aby co nejvíce utracených peněz zůstalo na místě. Ubytováním v betonových ghetech nadnárodních hotelových řetězců se zahraničním personálem sice pravděpodobně získáme větší luxus, ale bydlením v sympatickém místním hotýlku více prospějeme lokálním komunitám (a asi se i budeme více cítit jako hosté). Stravováním v místních hospůdkách významně přispějeme do rozpočtu rodin majitelů (a mnohdy se seznámíme i s celým rozvětveným příbuzenstvem), naopak ve sterilním prostředí globalizovaných fastfoodů si jen potvrdíme, že ten hamburger je opravdu všude úplně stejný.
Pokud možno využíváme i další drobné služby (dopravu, půjčovny, lokální průvodce) provozované místními rodinnými komunitami než velkými státními a nadnárodními korporacemi. Sami dobře víme, že co stát jednou vezme, zpátky se už nedostane.
Všímáme si i drobností kolem sebe. Například když se při himálajském treku ubytováváme v rodinné lodži, zjišťujeme si, jak ohřívají vodu na sprchování. Pokud mají na střeše solární panel, spokojeně se teplou vodou osprchujeme, ale pokud by měl na ohřátí vody padnout jeden z posledních stromů v údolí, spokojíme se se studenou.
Součástí ekoturistiky jsou i návštěvy národních parků a pozorování zvířat. Když Afričan zjistí, že je výhodnější slona tisíckrát ukázat než jednou ulovit, je to pro jeho záchranu jistější, než sebepřísnější zákazy.
Součástí ekoturistiky je i pohyb vlastní silou: jízda na kole, turistika na horách, splouvání řek na kanoích a raftech. Trvale rostoucí zájem o tyto zájezdy svědčí o tom, že jsme se před 20 lety vydali správnou cestou.
A i v budoucnosti se chceme při vymýšlení dalších zájezdů držet zásad šetrné turistiky.