Menu

Výsledky vyhledávání fráze "{{ query }}"

{{ group.group }}

Nic nebylo nalezeno :(

přejít na podrobnější hledání »

Speciální nabídka

Datum odjezdu nejdříve:
Datum příjezdu nejpozději:
Zájezdy s datem odjezdu ve vybraném měsíci nebo roce:

UbytováníUbytování

UbytováníStravování

UbytováníDoprava

UbytováníStandard služeb (poznávací zájezdy)

UbytováníFyzická náročnost (aktivní dovolená)

CenaCena

Vybrané filtry:nic nebylo zvolenozrušit všechny filtry

Himaláje: ráj na střeše světa

Himaláje: ráj na střeše světa

Libor Budínský, 15. červen 2013

Ten fígl odhalily už tisíce lidí. Na treku v Himalájících si dokonale vyčistíte hlavu od všech starostí. Vzít si na záda batoh, zamávat na pozdrav civilizaci a pustit se po staré obchodní cestě kolem Annapuren je jeden z nejkrásnějších zážitků, které můžete prožít.

Začíná se v Kathmandu. Ale ten vám k srdci určitě moc nepřiroste. Přes nádherné památky, které se pomalu a nehlučně rozpadají v centru města, to není žádný zázrak. Spíše naopak. Hlavní město Nepálu je značně špinavé, je plné smogu a nekonečného troubení motorek. Všechno se tu děje doslova na ulici, od kuchání zvířat a prodeje vnitřností, až po žebrání a nahánění turistů. Takže je nejlepší si co nejrychleji vybavit permit a odjet do hor.

Poslední příležitost

Většina turistů se rozhoduje mezi trekem kolem Everestu a kolem Annapuren. Znalci tvrdí, že druhý z nich je hezčí, zábavnější a méně turističtější. Ale dlouho to tak nebude. Nepálská vláda hodlá totiž kolem Annapuren postavit silnici, čímž zdejší unikátní svět navždy pohřbí a zničí. Ale silnice ještě nestojí a vám zbývá poslední příležitost vydat se po staré obchodní stezce, která vede kolem zasněžených vrcholků Annapuren až k bráně do zakázaného Mustangu. A která na své cestě překonává nejvyšší „turistické“ sedlo světa, slavné Thorong La, nacházející se ve výšce 5 500 metrů (výše už se dostanou jenom horolezci). Ke zdolání sedla však žádné horolezecké vybavení nepotřebujete a přitom se podíváte o půl kilometru výše, než kam vyrostl vrchol evropského rekordmana v podobě Mont Blancu.

Pomalu, ale jistě

Z Kathmandu musíte nejprve do Besisaharu, což znamená několikahodinové drncání v autobusu pro místní nebo v turistickém mikrobusu (drncá stejně). Besisahar je poslední výspa civilizace, tady už se nasadí na záda batoh a další dny se musíte spolehnout pouze na sebe (tedy pokud si nenajmete nosiče, který vám spacák, oblečení a další potřebné vybavení nosí).

První dny strávíte v teplých subtropech, takže hned po pár krocích s těžkým batohem (váha batohu se u většiny lidí pohybuje kolem 15 kilogramů, musíte si nést i dva až tři litry tekutin na den) jste skrz na skrz zpocení. Nejdůležitější je hned od začátku přijít na vlastní tempo, takže lépe než ve skupinkách s přáteli se chodí jednotlivě, ostatně právě když jde člověk sám (večer se můžete domluvit na společný nocleh), vnímá daleko intenzivněji majestátnost velehor.  

A pak už nastává každodenní trekařská rutina. Brzy ráno vstát, zabalit batoh, připravit vodu na pochod, dát si snídani a přitom poněkud nenasytně obdivovat vzdálené osmitisícovky. A nakonec si hodit všechno na záda a začít stoupat. Pomalu, pravidelně, monotónně. Jeden by řekl, že je to nuda. A přitom jde o jeden z nejkrásnějších zážitků, jaké můžete zažít. Ale všechno má své mouchy. Tak třeba himalájská horská přirážka. Jen za první tři dny stoupla cena piva o sto procent a cena balené vody dokonce o dvě stě. Takže chtě nechtě musíme vytáhnout pilulky na sterilizaci a každé ráno si připravit vodu na pití. Jedno pivo před spaním si ale ještě pár dní dopřejeme, až do výšky 3 500 metrů, kde už se konzumace alkoholu moc nedoporučuje.   

Hostina a hladovění

Po pěti dnech přicházíme do Manangu, největšího města v této oblasti Himalájí. Máme den přestávku, ale ta neslouží k nicnedělání a odpočinku, naopak nás čeká aklimatizační výstup na nedaleký vrchol s čarokrásnými jezery a také s převýšením jednoho kilometru. Ale hlavně si užíváme starobylý Manang, neskutečné město s téměř magickou atmosférou, kolem něhož stojí řada starobylých klášterů. A také se konečně pořádně najíme. Když šlapete každý den patnáct až dvacet kilometrů s těžkým batohem na zádech, máte docela hlad. A strava je tu po pravdě dost jednotvárná. Většinou si můžete dát rýži nebo nudle se zeleninou a pokud nemáte v batohu štangli salámu nebo nekonečnou zásobu energetický tyčinek (oboje se pronese), s plným žaludkem rozhodně neusínáte.

V Manangu ovšem fungují pekárny i cukrárny. Mají tu obložené bagety s jačím sýrem, čerstvý mrkvový či jablečný džus a také čokoládové dorty. A pokud vám chybí maso, můžete ochutnat nefalšovaný jačí steak. A to je vlastně jediné maso, které se dá sehnat na treku. Před konzumací kuřecího či slepičího masa totiž průvodci varují, protože se údajně připravuje ze zvířat, která chcípnou nemocí či věkem. Jačí steak je ovšem něco jiného a když máte štěstí, je to výtečná pochoutka (když se k vám ovšem štěstí otočí zády, dostanete něco jako gumovou podrážku).

Bída uprostřed krásy

Jak stoupáme výš a výš, mění se vysokohorská krajina i vesničky místních obyvatel. Bída je stále větší, kamenitá políčka už téměř nerodí a domky chudých připomínají středověké chatrče. Na mnoha místech suší místní obyvatelé kravince, které jim slouží k zátopu. A co teprve dětské hračky? Jeden chlapeček si táhne na provázku tři rohy z jaka, zatímco jeho sestřička má na provázku prázdnou a špinavou plastovou láhev od coca-coly. Také námezdní práce je zde poněkud šílená: muži i ženy nosí na zádech dvacetikilogramové náklady kamenů, další rozbíjejí skálu na štěrk. Jen o trochu lépe je na tom "obchodní cestující", který kráčí po stezce a na zádech nese obrovskou klec, v níž se tísní dva tucty slepic. A to vše se odehrává v úžasné kulise kolmých štítů Himalájí ozdobených zasněženými vrcholky. Ale místním je všechna ta okolní krása úplně fuk. A nikdo se jim nemůže divit. Nádhery se nikdo nenají.

Hurá do nebe

Ve výšce nad 4 tisíce metrů už trekařům hrozí výšková nemoc, zvláště když podcení aklimatizaci a stoupají příliš rychle. Každý má nějaké symptomy. Někdo zvrací, jiného bolí hlava, další nemůže spát. Klidně se může stát, že poslední tři noci strávené ve výšce nad 4 tisíce metrů zaberete tak na dvě hodiny a zbytek času probdíte. Ale konec cesty už se blíží. Ještě zbývá poslední noc v base campu, a pak už ďábelský výstup do nejvyššího turistického sedla světa Thorong La. Pokud jste na konci sil, vyvezou vás na sedlo Thorong La v sedle koně - ale za tuto legraci zaplatíte sto dolarů. A navíc přijdete o ten nejkrásnější bonus v podobě zdolání cílové etapy.

Ale je to řehole. Budík zvoní už v pět, venku je tma a lezavá zima: dva tři stupně pod nulou. Ale stejně se nesmíte moc obléct, protože pak se zpotíte a zima bude ještě větší. Většina trekařů vypouští i snídani. Jen do sebe hodí pár oříšků. Ani napít se moc nemůžete, protože teploty vody v láhvi má nějaké tři stupně. Také vzduch je tak řídký, že vám běžné dýchání vůbec nestačí a stále lapáte po dechu jako kapr na suchu.

Ale pak se vše změní jako mávnutím kouzelného proutku. Nad Himalájemi vyjde slunce, vzduch se trochu prohřeje a nejednou je sedlo na dosah. Konečně jste nahoře a i když to tam pekelně fouká, už vás čeká jen sladké klesání až do městečka Muktinát, který je branou do turisticky zatím neobjeveného himalájského království Mustangu. Ale tam pro tentokrát nezamíříme. Místo toho sejdeme do Jomsomu, odkud nás čeká poněkud strašidelný přelet malým letadýlkem do Pokhary, která je, ve srovnání s Kathmandu, jedním z nejkrásnějších nepálských měst. Právě tady si můžete za odměnu dopřát několik dní odpočinku. Mimo jiné tu výtečně vaří, což naše vyhladovělá a unavená těla ocenila asi nejvíc. Společně s vychlazeným pivem značky Everest.

Praktické info

Pokud chcete absolvovat trek kolem Annapuren, vyrazte ještě letos, a to buď v dubnu a květnu, kdy zde kvetou rododendrony a všechno je zelené a svěží, nebo v říjnu, kdy je nejjasnější obloha a nejstabilnější počasí). Dlouho už zde ta krásná atmosféra nebude. Nepálci totiž budují silnici do Manangu, středověk se pozvolna vytrácí a se silnicí přichází moderní civilizace.

Pozor na kvalitní oblečení a vybavení. V nadmořské výšce kolem tří až čtyř tisíc metrů zažijete obrovský rozdíl teplot. Když vyjde slunce, za chvíli se vzduch prohřeje a kolem poledního je příjemné teplo. Ale sotva slunce někdy kolem třetí zase uteče za vysoké hřebeny hor, prudce se ochladí a teplota spadne pod deset stupňů (a v nejvyšších polohách až k nule).

Ceny ubytování jsou v Himalájích velmi nízké, za noc na osobu zaplatíte pouze 50 korun (přitom některé lodže, tedy místní hotýlky jsou opravdu příjemné). Naopak ceny jídla a pití raketově rostou s přibývající nadmořskou výškou. Tak třeba za litr vody, který v nížině stojí pět korun, zde zaplatíte rovný desetinásobek (kupte si tablety na desinfekci vody). Také cena jídla je asi pětkrát vyšší než v nížině.

Trek kolem Annapuren včetně překonání sedla ve výšce 5 500 metrů je relativně náročný. Ideální volbou je společná výprava malé turistické skupiny – podobné organizuje cestovní kancelář Adventura (www.adventura.cz). Během dne můžete jít sám, ale máte zajištěné ubytování, permit a přesuny. Cena podobného tři týdny dlouhého zájezdu vychází zhruba na 50 tisíc korun včetně letenek, ubytování a permitu.

napsal Libor Budínský pro časopis Moje psychologie

Žádost o zaslání tištěných katalogů

KATALOGY NA ROK 2018/19

Katalog pro rok 2018 bude k dispozici koncem listopadu!

Pokud o katalog máte zájem, neváhejte poslat tuto objednávku. V případě, že jste s námi cestovali v posledních 2 letech, tak Vám katalog přijde automaticky.

Katalogy posíláme pouze po ČR. Pro zájemce mimo ČR máme připraveny katalogy ke stažení ve formátu PDF na stránce katalogy v PDF (aktuálně ještě katalogy 2017/18). Případně využijte naše webové stránky. Děkujeme za pochopení.