Výsledky vyhledávání fráze "{{ query }}"

{{ group.group }}

Nic nebylo nalezeno :(

přejít na podrobnější hledání »

Nerozhoduje,
Speciální nabídka
Nerozhoduje,
Nerozhoduje,
Nerozhoduje,
Nerozhoduje,
Nerozhoduje,
Nerozhoduje,
Nerozhoduje,
Rozšířené hledání Zjednodušené hledání

Do nitra ledového království

Do nitra ledového království

Petr Novotný, 15. červen 2013

Když na to přijde, lyžovat se dá i na poušti, pokud na ní postavíte dostatečně velký hangár s alespoň kopcem sněhu uvnitř. A přece je na planetě místo, kde je dostatek lyžařských terénů a za celý rok nespatříte jediné vlek či lanovku, o frontách lyžařů nemluvě. Tohle království freeridingu se jmenuje – Grónsko. 

Někdo by měl nejraději zimu po celý rok – či alespoň dostatek sněhu a ledu pro všechny možné sporty, většinou prováděné v době, kdy se ručička teploměru blíží k nule nebo zalézá pod ní. A teď si představte, že se k nekonečným sněhovým pláním a obrovským ledovcovým masivům přidá neskutečně blankytná obloha a doslova nekonečné paprsky slunce.

Právě takové je pobřeží východního Grónska, které nevšední drsnou krásou přitahuje čím dál víc pozornost dobrodruhů a turistů z celého světa. Jen místo slunečníků a opalovacích lehátek tam na ně čekají freeridingové speciály či skialpy a tradiční inuitské psí spřežení sibiřských huskiů.

Drsnou a fantastickou krajinu východního Grónska tvoří prastaré skalní masivy obroušené masami ledu a také hluboké fjordy i členité pobřeží s bezpočtem drobných skalisek a ostrůvků. V letních měsících ji pokrývá barevná arktická tundra,v zimě pak vrstva ledu a sněhu. Během jarních měsíců, kdy se den znovu prodlužuje a teploty se už nepohybují tak hluboko jako během polární noci, se krajina promění v netušený lyžařský ráj.

Právě tam zamířila výprava českých horalů a lyžařů. Cílem cesty bylo pokořit a zmapovat nekonečné množství panenských svahů, z nichž doposud málokterý poznamenala stopa lyžaře. Vždyť na lyžích je tu možné stoupat od moře až do výšky více než dvou tisíc metrů. Do nitra hor se soustavou fjordů a menších ostrovů se výprava dostala po vzoru místních Inuitů prostřednictvím tradičního psího spřežení. Už jen onen dvoudenní téměř stokilometrový pochod po zamrzlé mořské hladině byl dobrodružstvím. A co teprve stavba arktických kempů, z nichž se vyráželo nalehko do okolních hor. Téměř desetidenní bezvětří, slunečno a teploty těsně pod bodem mrazu byly příjemné nejen pro lyžování, ale i pro fotografování. Slunce se totiž při východu i západu slunce pohybuje velmi dlouho nad horizontem, což i díky zajímavé oblačnosti, která se zde tvoří až v nejvyšších oblastech atmosféry vytváří skutečný fotografický ráj plný krásně měkkého světla.

Po dvou týdnech strávených v horách se výprava přesunula zpět k moři až do inuitské vesničky Kuumiit, kde zůstává každodenní lov stále nejdůležitější součástí života. Silné slunce nakonec i zde postupně odkrylo první ostrůvky překvapivě barevné a kvetoucí tundry a zpěv ptáků členy výpravy před odletem symbolicky upozornil, že v Evropě je již jaro v plném proudu a léto doslova klepe na dveře...

napsal Petr Novotný pro časopis Travel Digest