ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Do nitra ledového království

Do nitra ledového království

Petr Novotný, 15. červen 2013

Když na to přijde, lyžovat se dá i na poušti, pokud na ní postavíte dostatečně velký hangár s alespoň kopcem sněhu uvnitř. A přece je na planetě místo, kde je dostatek lyžařských terénů a za celý rok nespatříte jediné vlek či lanovku, o frontách lyžařů nemluvě. Tohle království freeridingu se jmenuje – Grónsko. 

Někdo by měl nejraději zimu po celý rok – či alespoň dostatek sněhu a ledu pro všechny možné sporty, většinou prováděné v době, kdy se ručička teploměru blíží k nule nebo zalézá pod ní. A teď si představte, že se k nekonečným sněhovým pláním a obrovským ledovcovým masivům přidá neskutečně blankytná obloha a doslova nekonečné paprsky slunce.

Právě takové je pobřeží východního Grónska, které nevšední drsnou krásou přitahuje čím dál víc pozornost dobrodruhů a turistů z celého světa. Jen místo slunečníků a opalovacích lehátek tam na ně čekají freeridingové speciály či skialpy a tradiční inuitské psí spřežení sibiřských huskiů.

Drsnou a fantastickou krajinu východního Grónska tvoří prastaré skalní masivy obroušené masami ledu a také hluboké fjordy i členité pobřeží s bezpočtem drobných skalisek a ostrůvků. V letních měsících ji pokrývá barevná arktická tundra,v zimě pak vrstva ledu a sněhu. Během jarních měsíců, kdy se den znovu prodlužuje a teploty se už nepohybují tak hluboko jako během polární noci, se krajina promění v netušený lyžařský ráj.

Právě tam zamířila výprava českých horalů a lyžařů. Cílem cesty bylo pokořit a zmapovat nekonečné množství panenských svahů, z nichž doposud málokterý poznamenala stopa lyžaře. Vždyť na lyžích je tu možné stoupat od moře až do výšky více než dvou tisíc metrů. Do nitra hor se soustavou fjordů a menších ostrovů se výprava dostala po vzoru místních Inuitů prostřednictvím tradičního psího spřežení. Už jen onen dvoudenní téměř stokilometrový pochod po zamrzlé mořské hladině byl dobrodružstvím. A co teprve stavba arktických kempů, z nichž se vyráželo nalehko do okolních hor. Téměř desetidenní bezvětří, slunečno a teploty těsně pod bodem mrazu byly příjemné nejen pro lyžování, ale i pro fotografování. Slunce se totiž při východu i západu slunce pohybuje velmi dlouho nad horizontem, což i díky zajímavé oblačnosti, která se zde tvoří až v nejvyšších oblastech atmosféry vytváří skutečný fotografický ráj plný krásně měkkého světla.

Po dvou týdnech strávených v horách se výprava přesunula zpět k moři až do inuitské vesničky Kuumiit, kde zůstává každodenní lov stále nejdůležitější součástí života. Silné slunce nakonec i zde postupně odkrylo první ostrůvky překvapivě barevné a kvetoucí tundry a zpěv ptáků členy výpravy před odletem symbolicky upozornil, že v Evropě je již jaro v plném proudu a léto doslova klepe na dveře...

napsal Petr Novotný pro časopis Travel Digest