Izrael a Blízký východ

Dalším střípkem do naší blízkovýchodní mozaiky je Libanon. Tato oblast středomořského pobřeží a blízkého vnitrozemí nabízí především pestrou škálu památek od Féničanů, Řeků a Římanů přes rané křesťanství, později islám až po středověk, zasazenou do monumentální kulisy třítisícových hor. Perlou antiky je helénistický Baalbek se svými pověstnými terasami a největšími kamennými bloky, které kdy člověk opracoval a přemístil. Přes první křesťanské chrámy a nekropole a přes islámské památky se na naší pouti blízkovýchodní historií dostaneme až ke středověkým křižáckým hradům z doby bojů o Svatou zemi. Kromě historických památek samozřejmě nevynecháme přírodní krásy a zajímavosti a nahlédneme i do současného života muslimských i křesťanských Arabů. Celou cestu si zpestříme skvělou kuchyní a báječným vínem, které zde začali pěstovat jako první již Féničané. 

Mám ráda nevtíravou pestrost zemí Perského zálivu! Každý kout této části světa má svou specifickou kulturu, architekturu i přírodní zajímavosti. Mohlo by se vám zdát, že když už jste poznali Dubaj, viděli jste vše. Pravdou je však pravý opak – viděli jste jen něco málo z moderní architektury, ale nepoznali jste místní unikátní kulturu, tradiční architekturu, přírodu a přátelské obyvatele tohoto regionu. Nejlépe to vše můžete poznat právě v pestrém a přátelském Ománu. Často se mě přátelé ptají, (neboť neustále Omán vychvaluji, „otravuji je" fotkami, zážitky apod.), co si pod Ománem mají představit – „je to něco jako moderní Dubaj či naopak tradicemi až příliš svázaný Jemen"? Vždy říkám, že jde o takovou kombinaci obojího – moderní země, která i díky moudrosti současného vladaře, sultána Qaboose, dokázala najít soulad mezi tradicemi a modernitou 21. století. Výhodou zůstává i místní náboženství – Ománci jsou většinově vyznavači tzv. ibadijovského islámu. Ten je na jednu stranu velmi konzervativní v nárocích na jeho vyznavače – snaží se z lidí dostat v dobrém slova smyslu „to nejlepší“, ale zároveň si zachovává otevřenost vůči jiným kulturám a náboženstvím. Proto v Ománu najdete i kostely, hinduistické svatyně a další svatostánky. Často se s vámi lidé na ulici dají do řeči, budou se zajímat o vaši zemi, rodinu, budou se vás ptát, jak se vám u nich líbí a že jsou rádi, že jste se do Ománu přijeli podívat, a důvodem této konverzace nebude jen snaha vám něco prodat. Co se týká bezpečnosti – Omán bych bez obav nazvala „Švýcarskem“ Perského zálivu. Snad jen drobný příklad – jednou si jeden z mých klientů na veřejné pláži v Maskatu zapomněl peněženku a řekl mi o tom až za dva dny, měl ji za beznadějně ztracenou. Když jsme se po několika dnech vrátili do Maskatu oběhla jsem kavárny u pláže a skutečně v jedné z nich mi peněženku vrátili i s penězi!
Tedy neváhejte a vydejte se s námi do Ománu poznat malebnou tradiční i moderní architekturu, zdejší kulturu, přírodní krásy a hlavně milé lidi!
A abyste v plné šíři poznali pestrost Perského zálivu, můžete si zájezd prodloužit o poznání moderního Kataru a historicky neobyčejně zajímavého Bahrajnu.

Proč navštívit Omán? To se dočtete v úvodu k zájezdu To nejlepší z Ománu. Ale proč Omán v kombinaci se Zanzibarem? Ačkoli mnohým z nás by se tato kombinace mohla zdát poněkud nesourodá, vězte, že tyto dvě země k sobě dodnes kulturně i historicky patří. Korálový ostrov Zanzibar byl již před 500 lety důležitou obchodní a kulturní křižovatkou. Ománci jako zdatní mořeplavci a obchodníci ovládali v minulosti obchodní cesty z Pákistánu, Indie i východního pobřeží Afriky až po Mombasu. Časem si Ománci podmanili i Zanzibar. Založili zde plantáže s hřebíčkem, který byl v tehdejší Evropě velmi cennou komoditou. Díky rozvoji ostrova pod ománskou nadvládou se Zanzibar stal výchozím místem mnohých zejména evropských expedic do nitra „černé“ Afriky. Ománští obchodníci ale brzy zjistili, že obchod s otroky je mnohem výnosnější než pěstování koření a začali se mu intenzivně věnovat. Ze Zanzibaru se stalo překladiště otroků. Vlivem jejich aktivního obchodu probíhalo na ostrově míšení kultur Středního východu, Evropy, Afriky a Indie. Dodnes tyto vlivy můžeme pozorovat v architektuře, zvycích místních obyvatel i v jejich tvářích. Vždyť ománský sultán, na ostrově vládl ještě ve 2. polovině 19. století. A i když pokus o návrat „sultanátu“ roce 1963 nevyšel, dodnes zůstává Zanzibar s Ománem velmi silně spjat kulturně i ekonomicky. Mnozí místní obyvatelé se dodnes nepovažují za Afričany, nýbrž za Araby a odvozují svůj původ i tradice od ománské minulosti. Vydejte se tedy s námi poznat tento mocný arabský národ i s jeho „africkými“ nuancemi a vše si zpříjemnit báječným koupáním, šnorchlováním i potápěním v Indickém oceánu a odpočinkem na zanzibarských běloskvoucích písečných plážích.

Dhofar – jižní Omán - je od severní části země oddělen rozsáhlými pouštními oblastmi. Liší se od severu v mnohém a v řadě směrů má blíže k nedalekému východnímu Jemenu. Úzký pás zeleného hornatého pobřeží zasahuje i do sousední jemenské Mahry, stará architektura připomíná stavby jemenského Hadramautu a jihojemenských přístavů. Místo datlových palem tu rostou kokosové. Ukrytým plážím Indického oceánu tu dramatické pozadí tvoří až 1800 metrů vysoké dhofarské hory. Každé léto tu tisíc metrů vysoké pobřežní útesy zachycují vlhkost z mraků tvořených letním monzunovým prouděním a lesy horských svahů se na několik měsíců mění v zelenou džungli. Oázy zeleně tu v některých vádích vydrží i po už suchý zbytek roku, pasou se tu stáda velbloudů a krav. Najdeme tu 60 endemických rostlinných druhů, fotogenické dracény, lahvovníky a samozřejmě kadidlovníky. Dhofar byl ve starověku jednou z hlavních produkčních oblastí kadidla a památkou na doby dávné prosperity jsou ruiny starověkých obchodních přístavů. Komplex archeologických vykopávek a kadidlovníkových porostů byl zapsán na seznam UNESCO pod názvem "Země kadidla".
V zimních měsících tu bývají vody Indického oceánu klidné, průzračné a tyrkysové. Během sedmidenního okruhu v teréních autech budeme mít možnost si vychutnat řadu odlehlých málo navštěvovaných pláží. Do programu poznávacího zájezdu je zařazeno několik nenáročných pěších výprav. Projedeme a projdeme pobřeží, hory i poušť a kromě centrální části Dhofaru v okolí města Salalah se vydáme i dále na východ po pobřeží až k vádí Shuwaymiyah s podivuhodnými travertinovými útvary a na sever do dun Rub al Chálí.

Dhofar je nejjižnější oblast Ománu a skoro celý zabírají pouště. Na úzkém pruhu dhofárského pobřeží lze však každé léto zažít zázrak. Na maličký kousek arabského poloostrova zde dosahuje letní monzum a od poloviny června do poloviny září nastává sezóna zvaná karíf. Plážím Indického oceánu tu dramatické pozadí tvoří až 1800 metrů vysoké dhofarské hory. Tisíc metrů vysoké pobřežní útesy zachycují vlhkost z mraků tvořených monzunovým prouděním. Zatímco zbytek Arabského poloostrova připomíná žhnoucí pec, tady je pobřeží zahaleno mlhou doprovázenou chladivým mrholením. Strmé svahy jsou pokryty mlžným lesem, v údolích tečou potoky, ze skalnatých srázů padají vodopády a na náhorní planině se na rozsáhlých sezónních loukách pasou stáda velbloudů a krav. Husté lesy místy připomínají džungli, najdeme tu 60 endemických rostlinných druhů, fotogenické dracény, lahvovníky a samozřejmě kadidlovníky. Dhofar byl jednou z hlavních produkčních oblastí kadidla ve starověku a památkou na doby prosperity jsou ruiny starověkých obchodních přístavů. Komplex archeologických vykopávek a kadidlovníkových porostů byl zapsán na seznam Unesco pod názvem "Země kadidla".
Při naší výpravě do Dhofaru se pokusíme trefit do období těsně po konci karífu, kdy mlhy už ustoupily, ale krajina zůstává ještě svěže zelená a teploty nestačily vystoupat zpět na okolní standard. Po cestě podél už suššího pobřeží směrem na sever na nejvýchodnější cíp Arabského poloostrova jsou jak na šnůrce navlečeny rozeklané pobřežní horské hřebeny, vádí s palmovými oázami a podivuhodnými travertinovými útvary, pláže s bělostným pískem, laguny s plameňáky, bizarní geologické útvary, písky pouště i tajemné památky na prehistorické kultury Ománu. Do želví rezervace u Ras al Hadd dorazíme ještě v sezóně líhnutí malých želviček a budeme pozorovat želvy při kladení vajec. Cestou do Muscatu zamíříme v posledních dnech i do hor a vádí východního Hadžaru a putování ukončíme v hlavním městě Muscatu.
Ten, kdo si bude chtít ománskou mozaiku doplnit i o oblast nejvyšších hor – západní Hadžar, si může cestu protáhnout o čtyřdenní okruh srdcem ománských hor. Historická Nizwa, monumentální hliněné hrady, nejvyšší hora Ománu Džabal Šams a nejrozeklanější údolí severních hor vádí Bani Auf jsou součástí tohoto prodloužení.

Ománské hory dosahují až třítisícové výšky. Poměrně snadno přístupné z vnitrozemí lámou se náhle do často více než kilometrobývých příkrých skalních stěn padajících dolů do vádí běžících na sever k moři. Do těchto skalních srázů vesničané vystavěli cesty spojující jejich zelené horské oázy s horskými hřebeny. Terén byl tak srázný, že bylo často nutné ve svazích vystavět schodiště čítající v některých případech i tisíce schodů. Najdeme tu lidská sídla, nad jejichž umístěním zůstává rozum stát - příkladem může být vesnice položená ve skalní kapse uprostřed kolmé stěny nejvyšší hory Ománu Džabal Šams. Kdekoli se objeví zdroj vody, tam je i oáza s datlovými háji, často vysoko v horách, napájená systémem zavlažovacích kanálů - faladží někdy vedených ve skalnatých úbočích stovky metrů nade dny údolí. Slunce je tu sice silné, ale klima vysoko nahoře na hřebenech a náhorních planinách je po celý rok příjemné a v zimě i překvapivě chladné.
O dost tepleji je pod horami, ale v ománských vádích často teče voda celoročně a potoky a tůně lákají ke koupeli. Nejpůsobivější a nejkrásnější jsou sevřené skalnaté kaňony, kde je bývá nutně sejít ze suché stezky a pokračovat vodou, brodit a plavat. Projdeme se i mezi dunami pouště a pěkné možnosti pro pěší turistiku nabízí také členité skalnaté pobřeží s písečnými plážemi, které jsou jako stvořené k závěrečnému odpočinku. Pěší turistiku doplňují prohlídky hliněných hradů a historických měst, návštěva velkého týdenního trhu i želví rezervace na pobřeží.