Dhofar – jižní Omán - je od severní části země oddělen rozsáhlými pouštními oblastmi. Liší se od severu v mnohém a v řadě směrů má blíže k nedalekému východnímu Jemenu. Úzký pás zeleného hornatého pobřeží zasahuje i do sousední jemenské Mahry, stará architektura připomíná stavby jemenského Hadramautu a jihojemenských přístavů. Místo datlových palem tu rostou kokosové. Ukrytým plážím Indického oceánu tu dramatické pozadí tvoří až 1800 metrů vysoké dhofarské hory. Každé léto tu tisíc metrů vysoké pobřežní útesy zachycují vlhkost z mraků tvořených letním monzunovým prouděním a lesy horských svahů se na několik měsíců mění v zelenou džungli. Oázy zeleně tu v některých vádích vydrží i po už suchý zbytek roku, pasou se tu stáda velbloudů a krav. Najdeme tu 60 endemických rostlinných druhů, fotogenické dracény, lahvovníky a samozřejmě kadidlovníky. Dhofar byl ve starověku jednou z hlavních produkčních oblastí kadidla a památkou na doby dávné prosperity jsou ruiny starověkých obchodních přístavů. Komplex archeologických vykopávek a kadidlovníkových porostů byl zapsán na seznam UNESCO pod názvem "Země kadidla".
V zimních měsících tu bývají vody Indického oceánu klidné, průzračné a tyrkysové. Během sedmidenního okruhu v teréních autech budeme mít možnost si vychutnat řadu odlehlých málo navštěvovaných pláží. Do programu poznávacího zájezdu je zařazeno několik nenáročných pěších výprav. Projedeme a projdeme pobřeží, hory i poušť a kromě centrální části Dhofaru v okolí města Salalah se vydáme i dále na východ po pobřeží až k vádí Shuwaymiyah s podivuhodnými travertinovými útvary a na sever do dun Rub al Chálí.

Ománské hory dosahují až třítisícové výšky. Poměrně snadno přístupné z vnitrozemí lámou se náhle do často více než kilometrobývých příkrých skalních stěn padajících dolů do vádí běžících na sever k moři. Do těchto skalních srázů vesničané vystavěli cesty spojující jejich zelené horské oázy s horskými hřebeny. Terén byl tak srázný, že bylo často nutné ve svazích vystavět schodiště čítající v některých případech i tisíce schodů. Najdeme tu lidská sídla, nad jejichž umístěním zůstává rozum stát - příkladem může být vesnice položená ve skalní kapse uprostřed kolmé stěny nejvyšší hory Ománu Džabal Šams. Kdekoli se objeví zdroj vody, tam je i oáza s datlovými háji, často vysoko v horách, napájená systémem zavlažovacích kanálů - faladží někdy vedených ve skalnatých úbočích stovky metrů nade dny údolí. Slunce je tu sice silné, ale klima vysoko nahoře na hřebenech a náhorních planinách je po celý rok příjemné a v zimě i překvapivě chladné.
O dost tepleji je pod horami, ale v ománských vádích často teče voda celoročně a potoky a tůně lákají ke koupeli. Nejpůsobivější a nejkrásnější jsou sevřené skalnaté kaňony, kde je bývá nutně sejít ze suché stezky a pokračovat vodou, brodit a plavat. Projdeme se i mezi dunami pouště a pěkné možnosti pro pěší turistiku nabízí také členité skalnaté pobřeží s písečnými plážemi, které jsou jako stvořené k závěrečnému odpočinku. Pěší turistiku doplňují prohlídky hliněných hradů a historických měst, návštěva velkého týdenního trhu i želví rezervace na pobřeží.