ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Škola fotografování v Tanzanii 2012 – poděkování

Škola fotografování v Tanzanii 2012 – poděkování

Archiv Adventury, 19. březen 2012

Vážená Adventuro. Prsty na mé klávesnici chtějí tolik psát a pocity se mísí v mých vzpomínkách. Ve vzpomínkách na neuvěřitelné zážitky z výpravy „Škola fotografování s National Geographic“, kterou mi nenabídl nikdo jiný, než Vaše cestovní kancelář Adventura. Teď tu sedím a v očích mám slzy, někde hluboko uvnitř žijí pocity, které zůstávají v člověku hodně, hodně hluboko a jsou momentálně příliš čerstvé. Člověk se začne obávat, zda-li se časem tyto nádherné vzpomínky vytratí.

Já dnes již vím, že pokud Vás opravdu něco chytí za srdce, tak se tyto vzpomínky, nikdy nevytratí. Budou ve Vás přežívat tak, jako ve mne přežívá Afrika – Tanzania 2012. Moc mě mrzí, že jste tam s námi nemohli být osobně, že jste nemohli s námi prožívat, těch výjimečných 11 dní. Byly to totiž naprosto dokonalé dny. Dny, spojené v jeden velký životní příběh. A navíc se odehrávaly na nejkrásnějším místě na světě, s úžasnými lidmi, a to vše, jen díky Vám.

Už v letadle jsem děkovala bohu, že existuje někdo, jako Vy. Taková cestovní kancelář, která Vám dokáže nabídnout něco absolutně jedinečného: možnost navštívit jeden z nejkrásnějších koutů světa, společně s možností se naučit tuto krásu zachytit svým fotoaparátem.  Tato, v pořadí druhá cesta ve spolupráci s renomovanou redakcí časopisu National Geographic, nám všem přítomným však nabídla mnohem víc, než jen poznat okolní krajinu a život v Africe.  Nabídla nám prožít, neuvěřitelně krásné příběhy, na které kolikrát člověk čeká celý život. Díky Vám jsme získali příležitost, sdílet těchto 11 dní s lidmi, kteří nám na základě svých získaných zkušeností ukázali, jak správně si Afriku uchováme i na fotografiích. Ano, Jan a Sonja Karbusičtí, renomovaní lektoři, jež nás za pouhých 11 dní, naučili mnohému.  Dva lidé s velkým srdcem, jež se do mého zapisují, velkým jménem.  Bez jejich přičinění, by naše tvoření snímků, nemělo takovou sílu. Sílu velkého vidění. Naučili nás během těchto dní opravdu velkým věcem, naučili nás chápat podstatu fotografování, vnímat vše kolem sebe úplně jinýma očima.  Očima fotografa. Jako poděkování vzniklo spoustu výjimečných snímků, v nichž bude navždy uchováno jejich umění, jak fotografovat. Jejich obrovská láska, láska k fotografii.

Nechce se mi ani věřit, že už jsem zpátky doma. Chybí mi klid vládnoucí africkým světem, a proto se procházím, ladným krokem po ulici, kde bydlím. Přesto, že se snažím, napodobit život v Africe, nepotkávám ty, jež bych čekala. Ptám se: „Je příliš brzy? Nebo snad příliš pozdě, někoho potkat?“ Odpovídám si: „Není.“ Jen lidé tady u nás, mají své domy, obřích rozměrů a ulice jsou proto prázdné. Prázdné jsou, ale i domy, v kterých žijeme. Pak si rychle uvědomuji ten rozdíl, vždyť už nejsem v Africe, jaká škoda....

Adventura mi ukázala život, někde ve vzdálenosti tisíce kilometrů, ukázala mi svět z jiné stránky, z jiného pohledu. Takový, jaký opravdu je. Navíc mi umožnila, si tento život uchovat ve svém srdci a zachytit jej, neuvěřitelnými snímky pod vedením dvou úžasných lektorů. Jsem jí proto, nesmírně vděčná!

Vzpomínám, na první setkání na letišti, na první slova průvodkyně Kateřiny Lhotové, ale i na spoustu dalších, které nám ze srdce věnovala. Věděli jste, že žirafa spí jen 15 minut denně? Já, tedy ne!

Byla to právě ona, která nás vedla africkou savanou a věděla mnohem víc, než my všichni dohromady. Její vyprávění, nebylo jen tak obyčejné. V každičké větě jste slyšeli, zároveň i její pocity. Stávalo se mi dost často, že jsem ani nedokázala stisknout spoušť fotoaparátu, byla jsem příliš vtažena do jejího povídání o Africe. Hluboko dovnitř příběhu, který momentálně vyprávěla. Ještě teď mi v uších zní její slova. Pamatuji si mnohé z této výpravy, ať již z fotografického hlediska, nebo z hlediska poznání. Poznání okolní přírody, okolních zvířat žijících na tomto území, poznání tak prostého, přitom ojedinělého života v Africe. Vzpomínám a pohledem na čestné místo v prosklené skříni si připomínám, těch krásných 11 dní. Najdete tu část ústřižku z letenky, či ručně vyrobený náramek masajů, hrstku africké zeminy, jež jsem si na památku přivezla, ale také i památeční tričko Adventury a jistě spoustu dalších suvenýrů. 

V mém srdci tak navždy bude žít, nejen nádherná Afrika, ale i průvodkyně Kateřina Lhotová, lektoři Jan a Sonja Karbusičtí, řidiči džípů Joseph a Abdulah, ostatní členové výpravy: Boris Daniševský, Petr Bárta, Michal Fryš, Jiří Klán, Václav Král, Václav Markvart, Ing. Vladimír Polášek a samozřejmě i má milovaná cestovní kancelář Adventura. Tak moc pro mne tato výprava znamená! Přesto, že už jsem dávno z Afriky zpátky ... v myšlenkách, bloudím po afrických pláních, v myšlenkách zůstávám v Africe se všemi, které jsem jmenovala.

Tímto bych velmi ráda poděkovala především cestovní kanceláři Adventura, za splnění mých tajných přání, za nádherných 11 dní, na které nikdy v životě nezapomenu! Za ty nejkrásnější pocity v mém životě, za neskutečné zážitky na cestách Afrikou a za naději, kterou mám.  Za naději, že se tam znovu vrátím ...

Marta Krmelová