Francouzský zámořský departement Réunion je jeden z mála ostrovů Indického oceánu, kam se nejezdí jen kvůli plážím a azurovému moři. Pláže jsou jen na části pobřeží a směrem do vnitrozemí prudce stoupají neobyčejně krásné hory, jaké v Evropě nenajdeme. Hrany kráteru vyhaslé sopky tvoří bizarní hřebeny s nedostupnými vrcholy. Lávové homole jsou zarostlé neprostupnou vegetací a po jejich úbočích se vinou stezky, jež sestupují do hlubokých kaňonů i šplhají do vysokých sedel. Přivedou nás i na nejvyšší horu ostrova Piton des Neiges (3069 m), kde budeme s východem slunce obdivovat jen hory a moře mraků a na vlastní oči se přesvědčíme, že Země je kulatá. Réunion je zkrátka ráj pro romantické duše, kterým nevadí batoh na zádech. V klidném tempu projdeme doslova křížem krážem krátery Cilaos, Salazie i Mafate. Sestoupíme do kaňonu řeky Galets. Prohlédneme si unikátní sopečnou krajinu jednoho z nejaktivnějších vulkánů světa Piton de la Fournaise a v závěru stihneme i zrelaxovat u Indického oceánu.

Region jižní Afriky překypuje mimořádnými přírodními krásami. I když jeho rozloha je obrovská, program tohoto zájezdu je laděný tak, abyste neproseděli většinu času v autě při dlouhých přejezdech a mohli si vychutnat její turisticky nejatraktivnější oblast aktivně. Dračí hory jsou geomorfologickým unikátem. Z vrcholové plošiny království Lesotho, kde dosahují výšky téměř 3500 m n. m., spadají o 1500 m níže do Jihoafrické republiky a půlměsíc hradby jejich stěn dosahuje délky 800 km. V severní části z nich padá do téměř kilometrové hloubky vodopád Tugela, nejvyšší v Africe. Zdejší skvělé možnosti pro pěší turistiku plně využijeme. Čekají nás příjemné výlety s monumentálními výhledy a hlavně pro túry postačí průměrná fyzická zdatnost. Chodit budeme nalehko.
Pokud máte více času, program lze vhodně prodloužit o návštěvu Kapského Města nebo o Viktoriiny vodopády a NP Chobe. Tato prodloužení či předsazení vám rádi připravíme na vyžádání.

Ománské hory dosahují až třítisícové výšky. Poměrně snadno přístupné z vnitrozemí lámou se náhle do často více než kilometrobývých příkrých skalních stěn padajících dolů do vádí běžících na sever k moři. Do těchto skalních srázů vesničané vystavěli cesty spojující jejich zelené horské oázy s horskými hřebeny. Terén byl tak srázný, že bylo často nutné ve svazích vystavět schodiště čítající v některých případech i tisíce schodů. Najdeme tu lidská sídla, nad jejichž umístěním zůstává rozum stát - příkladem může být vesnice položená ve skalní kapse uprostřed kolmé stěny nejvyšší hory Ománu Džabal Šams. Kdekoli se objeví zdroj vody, tam je i oáza s datlovými háji, často vysoko v horách, napájená systémem zavlažovacích kanálů - faladží někdy vedených ve skalnatých úbočích stovky metrů nade dny údolí. Slunce je tu sice silné, ale klima vysoko nahoře na hřebenech a náhorních planinách je po celý rok příjemné a v zimě i překvapivě chladné.
O dost tepleji je pod horami, ale v ománských vádích často teče voda celoročně a potoky a tůně lákají ke koupeli. Nejpůsobivější a nejkrásnější jsou sevřené skalnaté kaňony, kde je bývá nutně sejít ze suché stezky a pokračovat vodou, brodit a plavat. Projdeme se i mezi dunami pouště a pěkné možnosti pro pěší turistiku nabízí také členité skalnaté pobřeží s písečnými plážemi, které jsou jako stvořené k závěrečnému odpočinku.
Pěší turistiku doplňují prohlídky hliněných hradů a historických měst, návštěva velkého týdenního trhu i želví rezervace na pobřeží.
O dost tepleji je pod horami, ale v ománských vádích často teče voda celoročně a potoky a tůně lákají ke koupeli. Nejpůsobivější a nejkrásnější jsou sevřené skalnaté kaňony, kde je bývá nutně sejít ze suché stezky a pokračovat vodou, brodit a plavat. Projdeme se i mezi dunami pouště a pěkné možnosti pro pěší turistiku nabízí také členité skalnaté pobřeží s písečnými plážemi, které jsou jako stvořené k závěrečnému odpočinku. Pěší turistiku doplňují prohlídky hliněných hradů a historických měst, návštěva velkého týdenního trhu i želví rezervace na pobřeží.

Klasický himálajský trek kolem osmitisícovky Manáslu vede do oblasti, která byla pro cizince ještě před nedávnem uzavřena a vstup je povolen jen s místním průvodcem. Silnice se tu ještě nezařízly tak hluboko do hor jako jinde. Výstup tak začíná v subtropickém podhůří Himálaje a cesta stoupá hlubokým údolím řeky Buri Gandakí mezi vesnicemi roztroušenými v těžko uvěřitelných polohách na strmých úbočích. Borové lesy rámují buddhistické kláštery a putování zdejšími horskými osadami je etnografickým zážitkem, který nahoře vrcholí tibetskými vesnicemi starobylého vzhledu i životního stylu.

Výhledy na Manáslu (8163 m), která patří mezi nejfotogeničtější osmitisícovky, jsou nezapomenutelným zážitkem a nádhera vysokohorské scenérie ještě graduje po překročení sedla Larke (5140 m), na jehož západní straně se dostaneme do bezprostřední blízkosti ledovce Ponkar a stejnojmenného jezera, které zdobí soutok tří ledovcových splazů. Po sestupu údolím „Mléčné řeky“ Dudh Koly dojedeme terénními auty k silnici v Besisaharu.

Dnes je již možné se po celé délce treku ubytovat v lodžích – jednoduchých ubytovnách vedených nepálskými rodinami. Budeme se zde i stravovat a ochutnáme tak tradiční pokrmy nepálské i tibetské kuchyně.

V nepálském hlavním městě Káthmándú navštívíme například buddhistickou stúpu Svajambunáth, zvanou také opičí chrám nebo starý královský palác Hanuman Dóka, který byl poškozen při zemětřesení v roce 2015 a prochází náročnou rekonstrukcí.

Přímo pod štíty vysokého Himálaje budeme putovat až do bezprostřední blízkosti Mt. Everestu (8848 m) a nad ledovcem Khumbu do základního tábora horolezeckých výprav. Výstup na Kala Pattar (5600 m) nám nabídne jeden z nejkrásnějších výhledů na nekonečné moře zasněžených velehor a především umožní kochat se pohledem na nejvyšší horu světa z nejbližšího možného místa. Kromě samotného Everestu lze během tohoto treku pozorovat tři další osmitisícovky – Lhotse (8516 m), Makalu (8485 m) a Čo Oju (8188 m).

Za zvuku zvonků karavan jaků budeme putovat oblastí Solo Khumbu. Navštívíme šerpské vesnice a kláštery, kde budeme svědky podmanivých modliteb buddhistických mnichů. Noci strávíme většinou v malých rodinných ubytovnách – lodžích. Šerpské rodiny tu připravují pro turisty i chutná jídla včetně nepálského národního pokrmu dalbhat, rýže s čočkovou omáčkou a vynikajícím zeleninovým kari, a legendární šerpské polévky.

Postup výpravy pečlivě plánujeme s ohledem na aklimatizaci – přizpůsobení organismu na vysokou nadmořskou výšku. Jednu z aklimatizačních zastávek uděláme v hlavním městě Šerpů Namche Bazaru.

Během pobytu v nepálské metropoli Káthmándú na začátku a konci zájezdu navštívíme několik úchvatných památek včetně královského města Bhaktapuru, které je pokladnicí architektury a kultury obyvatel Káthmándského údolí.

Vaše ohlasy:

"Dobrý den paní Semmlerová, 17. 4. 2019 jsme se vrátili ze zájezdu Treking údolím Šerpů k Everestu a mohu jen chválit! Neskutečně jsme si to užili, parta byla dobrá, počasí nám také přálo, český průvodce Prokop skvělý, nepálský průvodce Tikka také, organizačně to bylo perfektně zvládnuté. Kamarádka Jitka me na zájezd "zlanařila" až v lednu na přednášce a v žádném případě nelituji, resp. doufám, že třeba podnikneme ještě nějakou další akci. Mějte se krásně a díky za skvělé zážitky."

M. N., 2019

Reference na zájezdy a plné znění výše zmíněné pochvaly naleznete zde.

Říká se, že více lidí zdolalo Everest, než dokončilo slavný bhútánský Snowman trek. Obtížnost spočívá především v kombinaci odlehlosti, vzdálenosti, nadmořské výšky a počasí, která činí tuto výpravu jednou z nejobtížnějších na světě. Plánovaná trasa, která vede podél hlavního himálajského hřebene měří 300 km, vede přes několik pětitisícových sedel (max. výška 5320 m) a na její absolvování je potřeba minimálně 24 dní.

Bhútánský trek vedoucí z údolí Paro do vysokohorské izolované oblasti Gasa patří ke špičce dlouhých odlehlých himálajských treků. Z velké části kopíruje starou obchodní a náboženskou cestu spojující tibetskou Lhasu s na opačné straně himálajského hřebene ležící bhútánskou Punakhou. Někdy se mu přezdívá poloviční Snowman a pro svou jedinečnost a odlehlost je oblíbený zejména mezi turisty vyhledávajícími nedotčenou přírodu. 

Po celou dobu se budeme pohybovat po území patřící do správy druhého největšího bhútánského národního parku Jigme Dorji (4316 km2), který vyniká svojí biodiverzitou. V současnosti je domovem 36 druhů savců, 328 druhů ptáků, 5 druhů plazů a 39 druhů motýlů. Je to jediná oblast na světě, kde se o svoje teritorium dělí sněžný leopard s tygrem bengálským (tygr zde byl pozorován ve výšce nad 4000 m). Park je však také domovem polopasteveckých kočovníků - zejména domorodých Layanů, specifického s tibeťany spřízněného etnika z vesnice Laya. 

Po celou dobu našeho treku budeme mít doprovod bhútánského týmu složeného z průvodců, kuchařů, nosičů, který pro nás bude zajišťovat kompletní stravování. Kempovat budeme v divoké přírodě na předem určených tábořištích ve stanech zapůjčených místní agenturou.