Praštěná jablka z Turquantu

Svahy lemující tok Loiry jsou často tvořeny měkkým tufem, který místní obyvatelé po staletí využívali jako stavební materiál. Brzy zjistili, že prostory, které těžbou vznikaly, poskytují optimální ochranu před nepřízní počasí a začali se do nich stěhovat. Konstantní teplota 12,5 °C, která v nich panuje, zaručovala v létě chlad a v zimě teplo. Později, když se v kraji rozšířilo pěstování vinné révy, začaly sloužit jeskyně i jako ideální sklepy pro zrání a skladování vína. Zatímco za tímto účelem jsou využívány na mnoha místech dodnes, většinu skalních vesnic už jejich obyvatelé opustili. Ne ale všechny. Například v obci Turquant nedaleko královského města Saumur několik místních stále využívá původní skalní příbytky. Věnují se tu navíc prazvláštní činnosti – naklepávání jablek. Když na konci 19. století zdecimoval většinu francouzských vinic révokaz, hledali vinaři nové způsoby obživy. V okolí Turquantu se rozhodli pro pěstování jabloní. Aby jablka dlouho vydržela, začali je zdejší sadaři sušit. Během komplikovaného procesu pomalého vysoušení v pecích se jablka postupně sklepávají speciálním kladívkem, až jsou z nich asi 2 cm vysoké koláčky. Tato „praštěná jablka“ (pommes tappées) pak vydrží poživatelná až 18 let.