Objevte s námi krásu a pohostinnost Svanetie, jedné z nejkrásnějších oblastí moderní Gruzie. Vtísněná mezi pětitisícový hlavní kavkazký hřeben a čtyřtisícový Svanetský hřbet si zachovala svůj středověký ráz. Malebné travnaté srázy, ručně kosené až vysoko k úpatím skal, jsou živobytím hrdého svanského národa, který se na rozdíl od některých jiných oblastí vždy hlásil ke Gruzii. Zdejší kamenné vesnice, ježící se obrannými věžemi, si zachovaly středověký vzhled a tradiční způsob života. Stovky štíhlých čtverhranných věží jsou připomínkou drsné minulosti, kdy se stávaly útočištěm rodiny před cizími nájezdy i před zákony krevní msty, které zde dříve panovaly mezi znesvářenými rody.

Tuto jedinečnou oblast si vychutnáme ze sedla kola opravdu detailně – pozvolna vystoupáme od úpatí hor do místního centra, Mestie, a dále přes nejkrásnější a nejodlehlejší vesnici Ušguli až do sedla Zagar, kde se přehoupneme do Dolní Svanetie a dlouhým sjezdem dosáhneme jejího centra Lentechi. Další trasa přes jižní předhůří Kavkazu nás pak dovede až k nejvzácnějším starokřesťanským památkám západní Gruzie v okolí města Kutaisi. Na závěr opláchneme prach z cest na oblázkových plážích Černého moře a cyklističtí nenasytové se mohou s Gruzií rozloučit poslední etapou v podhůří Malého Kavkazu.

Dobrý a trvale krásný den.
Nejde nepoděkovat…. DÍKY za báječnej „vejlet“  – Gruzie na bajku – proběhl teď v červnu.
V minulosti jsem cestoval z mnohými agenturami, ale pokud posuzuji váš přístup, režii cesty, dokonalý servis na cestě, celkovou dramaturgii zájezdu, pojetí podniku i personální obsazení – vše bylo úplně skvělý.
Giga je opravdu vesele zajímavý týpek, a srdcař…m.j. mne pobavilo, jeho zapálené povídání o vínu v italštině, které jsem našincům převedl do češtiny….. v zápalu pozapomněl na ruštinu.  A vůbec, je to úžasnej živočich, a… „dokonalý řidič“ (raymann hadr).
Jiřík Král je výborným prototypem klidného a vyrovnaného „Guida“, který to zdánlivě kdesi vzadu, tiše, velmi skromně a skrytě, ale důrazně řídí, a při tom nechává, tu někdy i lehce přiopilou bandu žít svým životem, do kterého ve správný okamžik vstoupí, aby nastal elementární řád, který té cestě dává smyslovou podstatu. Fakt byl a je lidsky i profesně výbornej…..A mimo jiné dával tomu i poetiku s knižními vsuvkami, nebo skvělou jazzovou lajnu při společných koncertech.
Počasí bylo samozřejmě jen skvělý a báječný … i když zrovna lilo, byla kosa, a škvíry v zubech byly zalepené blátem…. nebo koňská sedla lehce drtila namrzlé mokré koule....Bylo to přenádherný … jak jinak v Gruzii. Díky, přátelé!
                                                       Váš Milan, červenec 2018

Arménie, to je především hrdý křesťanský národ Arménů s pohnutou historií, který byl odtržen od své posvátné hory Ararat. Je to země, která už na počátku 4. století jako první na světě přijala křesťanství za oficiální státní náboženství a v téměř nezměněné podobě jej praktikuje dodnes. Země trvale bojující o identitu, svobodu, území, a někdy i o přežití. Srdce Malého Kavkazu tvoří vysoko položené obrovské jezero Sevan obklopené vrcholy dosahujícími výšky přes 3500 m. Navštívíme zde nejen některé z nejvýznamnějších památek země, ale na kolech projedeme úžasné přírodní oblasti po odlehlých a málo používaných cestách mimo obvyklé turistické trasy. Zájezd graduje v Náhorním Karabachu, v překrásném hornatém kulturně pestrém území s hlubokými lesy, divokými řekami a strmými skalami, ve kterých se skrývají tisíc let staré kláštery.

Kyrgyzstán se za posledních pět let propracoval z opomíjené chudé postsovětské republiky na přední turistickou destinaci ve střední Asii lákající všechny milovníky nespoutané horské přírody. Země má opravdu co nabídnout. Horské systémy Ťan-šan a Pamír, jež sem zasahují, zvedají průměrnou nadmořskou výšku tohoto státu na těžko uvěřitelných 2750 m. V útrobách hor najdeme unikátní jezera, ledovce, vodopády, hluboké kaňony a divoké řeky. Díky jejich odlehlosti a obtížné přístupnosti je většina horských cest terénních, což nám dává ideální možnost pro využití horského kola. Přitažlivost Kyrgyzstánu navíc umocňuje stabilní politická situace, příznivé ceny a zejména přívětiví obyvatelé, kteří nás vždy rádi pohostí domácím sýrem nebo kumysem.

Tento unikátní cyklistický program směřuje do oblasti centrálního Ťan-šanu - bezpochyby nejúchvatnější části celého Kyrgyzstánu. Itinerář zájezdu je sestaven tak, abychom byli dostatečně aklimatizovaní před  výjezdem do nejvyšších sedel a zároveň aby se v rozumné míře střídaly noclehy pod střechou a pod stanem. Po čtyřdenní aklimatizaci v dolinách Džeti Oguz a Karakol v pohoří Terskej Alatau se vydáme na sedmidenní okruh divočinou centrálního Ťan-šanu. Zdejší nedotčená příroda je do jisté míry zásluhou toho, že se nachází v přísně střežené pohraniční oblasti (kyrgyzsko-kazašsko-čínské pomezí), k jejímuž navštívení je třeba v dostatečném předstihu získat speciální pohraniční povolení! Tím je de facto počet turistů, kteří tuto oblast navštíví, velmi limitován.

Celá naše cyklistická výprava vyvrcholí ve výjimečném údolí řeky Sarydžaz – ozdobené 62 km dlouhým ledovcem Inylček, nad nímž se zvedá sedmitisícovka Chan Tengri. Tento pohled jistě patří k těm nejvýraznějším zážitkům všech cestovatelů.

Závěrečný odpočinek na plážích jezera Issyk-kul nám dává příležitost prožít si znovu v myšlenkách celou výpravu a pomalu se připravit na návrat domů.

Sen
Údolím malebným ženou se koně,
bláhově přemýšlím, který je pro mě.
Možná ten bílý se skvrnkou na čele
anebo černý, co svaly mu na těle
běží snad rychleji
než celý tenhle sen...
Kyrgyzstán, léto 2017, Lucie Kubečková

Cyklistický přejezd Pamíru patří kvůli, odlehlosti regionu, obtížné logistice a náročnému terénu i klimatu mezi unikátní cyklistické výpravy. S doprovodným džípem, kuchařem a po trase, kterou jsme pro vás připravili, si však můžete tento excelentní zážitek dopřát i vy.

Putování zahájíme v Oši  – jednom z nejrušnějších a nejstarších měst celé Střední Asie ležícím na Hedvábné stezce. Odtud budeme postupně stoupat až do Sary-taš – poslední osady před kyrgyzsko-tádžickou hranicí. Pohled na jednolitý hřeben Pamíru s dominantním Pikem Lenina (7134 m) v nás vzbudí respekt a očekávání toho, co se skrývá za zdánlivě nepropustnou horskou hradbou.

Přes nejnepřívětivější bezcelní zónu světa přejedeme kyrgyzsko-tádžickou hranici, překonáme dvě čtyřtisícová sedla a spustíme se k jezeru Karakul. Zde odbočíme z Pamírského traktu a srdcem největšího středoasijského národního parku NP Pamír  překonáme údolím Bartangu pamírský hřeben. NP Pamír je opravdu pozoruhodné místo – zahrnuje 40 šestitisícových vrcholů, několik ledovců a jezer. Díky jeho odlehlosti a řídkému osídlení disponuje vzácnou biodiverzitou – nalezneme zde 100 druhů endemických rostlin a 160 různých druhů ptáků. Z kola budeme pozorovat stopy vzácných kopytníků, při troše štěstí nám cestu zkříží ovce Marko Polo a za šera budeme pátrat v krajině, zda neuvidíme lesknoucí se oči sněžného leoparda.

Údolí Bartangu opustíme v městečku Rušon. Ačkoliv ospalá, několik stovek obyvatel čítající osada není žádným velkým centrem, na nás bude po týdnu stráveném v divočině Bartangu působit až příliš živě. Z Rušonu poputujeme následující dva dny po proudu hraniční řeky Pjandž. Na druhém břehu tohoto divokého a přehradami nespoutaného toku zahlédneme izolované, téměř středověké afgánské vesnice. Někde se řeka natolik zúží a zařízne hluboko do kaňonu, že můžeme rozeznat muže na oslících a ženy okopávající políčka. Připomíná to pohled do minulosti. I na našem břehu však budeme mít místy husí kůži, neboť silnice je v některých úsecích široká sotva tři metry. Když konečně dorazíme do poslední osady na naší cestě – Kalaikumu, pocítíme opojení z našeho výjimečného zážitku. Odtud se džípy dopravíme do Dušanbe, nakoupíme poslední dárky a letecky se vrátíme domů.