Objevte s námi krásu a pohostinnost Svanetie, jedné z nejkrásnějších oblastí moderní Gruzie. Vtísněná mezi pětitisícový hlavní kavkazký hřeben a čtyřtisícový Svanetský hřbet si zachovala svůj středověký ráz. Malebné travnaté srázy, ručně kosené až vysoko k úpatím skal, jsou živobytím hrdého svanského národa, který se na rozdíl od některých jiných oblastí vždy hlásil ke Gruzii. Zdejší kamenné vesnice, ježící se obrannými věžemi, si zachovaly středověký vzhled a tradiční způsob života. Stovky štíhlých čtverhranných věží jsou připomínkou drsné minulosti, kdy se stávaly útočištěm rodiny před cizími nájezdy i před zákony krevní msty, které zde dříve panovaly mezi znesvářenými rody.

Tuto jedinečnou oblast si vychutnáme ze sedla kola opravdu detailně – pozvolna vystoupáme od úpatí hor do místního centra, Mestie, a dále přes nejkrásnější a nejodlehlejší vesnici Ušguli až do sedla Zagar, kde se přehoupneme do Dolní Svanetie a dlouhým sjezdem dosáhneme jejího centra Lentechi. Další trasa přes jižní předhůří Kavkazu nás pak dovede až k nejvzácnějším starokřesťanským památkám západní Gruzie v okolí města Kutaisi. Na závěr opláchneme prach z cest na oblázkových plážích Černého moře a cyklističtí nenasytové se mohou s Gruzií rozloučit poslední etapou v podhůří Malého Kavkazu.

Dobrý a trvale krásný den.
Nejde nepoděkovat…. DÍKY za báječnej „vejlet“  – Gruzie na bajku – proběhl teď v červnu.
V minulosti jsem cestoval z mnohými agenturami, ale pokud posuzuji váš přístup, režii cesty, dokonalý servis na cestě, celkovou dramaturgii zájezdu, pojetí podniku i personální obsazení – vše bylo úplně skvělý.
Giga je opravdu vesele zajímavý týpek, a srdcař…m.j. mne pobavilo, jeho zapálené povídání o vínu v italštině, které jsem našincům převedl do češtiny….. v zápalu pozapomněl na ruštinu.  A vůbec, je to úžasnej živočich, a… „dokonalý řidič“ (raymann hadr).
Jiřík Král je výborným prototypem klidného a vyrovnaného „Guida“, který to zdánlivě kdesi vzadu, tiše, velmi skromně a skrytě, ale důrazně řídí, a při tom nechává, tu někdy i lehce přiopilou bandu žít svým životem, do kterého ve správný okamžik vstoupí, aby nastal elementární řád, který té cestě dává smyslovou podstatu. Fakt byl a je lidsky i profesně výbornej…..A mimo jiné dával tomu i poetiku s knižními vsuvkami, nebo skvělou jazzovou lajnu při společných koncertech.
Počasí bylo samozřejmě jen skvělý a báječný … i když zrovna lilo, byla kosa, a škvíry v zubech byly zalepené blátem…. nebo koňská sedla lehce drtila namrzlé mokré koule....Bylo to přenádherný … jak jinak v Gruzii. Díky, přátelé!
                                                       Váš Milan, červenec 2018

Arménie, to je především hrdý křesťanský národ Arménů s pohnutou historií, který byl odtržen od své posvátné hory Ararat. Je to země, která už na počátku 4. století jako první na světě přijala křesťanství za oficiální státní náboženství a v téměř nezměněné podobě jej praktikuje dodnes. Země trvale bojující o identitu, svobodu, území, a někdy i o přežití. Srdce Malého Kavkazu tvoří vysoko položené obrovské jezero Sevan obklopené vrcholy dosahujícími výšky přes 3500 m. Navštívíme zde nejen některé z nejvýznamnějších památek země, ale na kolech projedeme úžasné přírodní oblasti po odlehlých a málo používaných cestách mimo obvyklé turistické trasy. Zájezd graduje v Náhorním Karabachu, v překrásném hornatém kulturně pestrém území s hlubokými lesy, divokými řekami a strmými skalami, ve kterých se skrývají tisíc let staré kláštery.

Cyklistický přejezd Pamíru patří kvůli, odlehlosti regionu, obtížné logistice a náročnému terénu i klimatu mezi unikátní cyklistické výpravy. S doprovodným džípem, kuchařem a po trase, kterou jsme pro vás připravili, si však můžete tento excelentní zážitek dopřát i vy.

Putování zahájíme v Oši  – jednom z nejrušnějších a nejstarších měst celé Střední Asie ležícím na Hedvábné stezce. Odtud budeme postupně stoupat až do Sary-taš – poslední osady před kyrgyzsko-tádžickou hranicí. Pohled na jednolitý hřeben Pamíru s dominantním Pikem Lenina (7134 m) v nás vzbudí respekt a očekávání toho, co se skrývá za zdánlivě nepropustnou horskou hradbou.

Přes nejnepřívětivější bezcelní zónu světa přejedeme kyrgyzsko-tádžickou hranici, překonáme dvě čtyřtisícová sedla a spustíme se k jezeru Karakul. Zde odbočíme z Pamírského traktu a srdcem největšího středoasijského národního parku NP Pamír  překonáme údolím Bartangu pamírský hřeben. NP Pamír je opravdu pozoruhodné místo – zahrnuje 40 šestitisícových vrcholů, několik ledovců a jezer. Díky jeho odlehlosti a řídkému osídlení disponuje vzácnou biodiverzitou – nalezneme zde 100 druhů endemických rostlin a 160 různých druhů ptáků. Z kola budeme pozorovat stopy vzácných kopytníků, při troše štěstí nám cestu zkříží ovce Marko Polo a za šera budeme pátrat v krajině, zda neuvidíme lesknoucí se oči sněžného leoparda.

Údolí Bartangu opustíme v městečku Rušon. Ačkoliv ospalá, několik stovek obyvatel čítající osada není žádným velkým centrem, na nás bude po týdnu stráveném v divočině Bartangu působit až příliš živě. Z Rušonu poputujeme následující dva dny po proudu hraniční řeky Pjandž. Na druhém břehu tohoto divokého a přehradami nespoutaného toku zahlédneme izolované, téměř středověké afgánské vesnice. Někde se řeka natolik zúží a zařízne hluboko do kaňonu, že můžeme rozeznat muže na oslících a ženy okopávající políčka. Připomíná to pohled do minulosti. I na našem břehu však budeme mít místy husí kůži, neboť silnice je v některých úsecích široká sotva tři metry. Když konečně dorazíme do poslední osady na naší cestě – Kalaikumu, pocítíme opojení z našeho výjimečného zážitku. Odtud se džípy dopravíme do Dušanbe, nakoupíme poslední dárky a letecky se vrátíme domů.