ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Provence v sedle kola

Provence v sedle kola

Libor Budínský, 15. červen 2013

Byl to pravděpodobně ten nejzáludnější dárek, který ode mne má osmnáctiletá dcera dostala. Čtrnáctidenní výlet do sluncem zalité Provence, jednoho z nejromantičtějších koutů Evropy, by s radostí uvítal každý. Jenže my jsme se rozhodli projet kopcovitou krajinu na kole.

Provence je jako bláznivá malířská paleta. Všude kolem vás se míhají nádherné barvy mnoha odstínů, zářivě žluté pole slunečnic, fialové lány levandulí, zelené borovicové háje či stoletími vybělené antické památky. Ne nadarmo se do magické přírody Provence už před více než sto lety zamilovali slavní malíři Vincent van Gogh či Paul Gauguin, kteří po sobě zanechali desítky nádherných pláten s provensálskými náměty. A přesně tato myšlenka nám mnohokrát bleskla hlavou, když jsme objevili nějaké zvlášť romantické zátiší. "Já už jsem to někde viděla. To přece odněkud znám," přemýšlela nahlas má dcera Ester, než jí to došlo. Van Goghovy obrazy. Tam to všechno viděla.

Kopce, kam se podíváš

Ono se řekne romantika. Všude si voní bylinky, malé vesničky jsou jak vystřižené z historických fotografií a provensálská příroda je dokonale uhrančivá, jenže my jsme tu tentokrát v poněkud jiné pozici. Zatímco většina návštěvníků projíždí Provence autem, my jsme vsadili na cyklistický zájezd. A to znamená ujet každý den nějakých padesát až sedmdesát kilometrů. Což o to, po rovině by to byla hračka, ale Provence je pěkně hornatá, a tak nás co chvíli čeká perné stoupání v ještě pernějším vedru. Slunce přibité na nekonečnou modrou oblohu praží od rána do večera a po slibovaném vánku ani památky. A když k tomu připočtete značně rozbolavělý zadek, který si na nepohodlné sezení jakž takž zvykne až po nějakém týdnu šlapání, asi vás napadne, že to byl vlastně takový dar nedar. Tedy, každý den si pěkně protrpíte, ale nakonec budete nevýslovně šťastní.

Báječné večery

Samozřejmě trochu přeháním. S výjimkou nejdelší etapy, kdy nás čekalo nekonečných 80 kilometrů a pak ještě šíleného čtyřhodinového stoupání na jednu z nejvyšších hor Provence ("To nedám, to v žádném případě nevyjedu, nechej mě tady, už opravdu nemůžu, raději tu někde přespím, asi umřu..." soptila Ester cestou nahoru a své nářky průběžně ozdobila asi dvěma tucty peprných nadávek, které raději ani publikovat nebudeme), to šlo bez větších problémů a dcera si dovolené na kole užívala. Nejvíce samozřejmě ve chvíli, kdy jsme zastavili v nějakém historickém městě, kola zamkli u zábradlí a vydali se na krátkou prohlídku, po níž následoval oběd, káva na terase či návštěva nějaké cukrárny (zvláště na dokonale vychlazené pudinkové dorty si okamžitě vybudovala slušný návyk). A také vždy, když vítězoslavně dojela do kempu, kde ten den etapa končila a kde jí čekala už jen skvělá večeře (střídali jsme vyhlášenou kuchyni našeho doprovodného kuchaře Zdeňka s nákupem výtečných sýrů, paštik a klobás), po níž jsme se natáhli na karimatky, otevřeli si láhev výtečného červeného vína (mezi naše favority patří lahodný Cabernet Franc z Anjou či klasika v podobě rozkošného Pinot Noir z Burgundska) a věnovali povídání o tématech, na které nebyl během roku čas či nálada.

Tělo plné endorfínů

Ale zpátky do sedla. Jeli jsme na lehko, to znamená, že jsme každé ráno všechna naše zavazadla naložili na doprovodný vůz, který na nás večer čekal v dalším kempu. Taková cyklistická dovolená má obrovské množství výhod. Vidíte a poznáte daleko více míst a krajiny, než "pěšáci" a samozřejmě jste v mnohem větším kontaktu s okolní přírodou, než lidi v autech. Navíc se dostanete úplně všude, můžete střídat opuštěné asfaltky či lesní cesty, vedoucí nádhernými přírodními parky plnými vzrostlých borovic. A když k tomu přidáte skutečnost, že si jízdou na kole nejen zlepšíte fyzickou kondici, ale také si každý den do žil napumpujete notnou dávku endorfínů, které způsobují dobrou náladu, konečný výsledek překoná všechna očekávání. Prostě a jednoduše, viděli jsme spoustu nádherných míst, koupali jsme se v moři i pod slavným antickým mostem Pont du Gard, ochutnali jsme desítky provensálských dobrot a upevnili naše už téměř dvacetileté přátelství. A nejlepší odměna byla, když dcera při zpáteční cestě autobusem do Česka prohlásila, že to celé chce příští rok zopakovat. Jen jsme místo Provence vybrali podhůří francouzských Pyrenejí. A právě vyjíždíme. 

Co stojí za projetí

Seznam míst, které v Provence nesmíte minout, je téměř nekonečný. Na jeho začátku stojí dvě slavná města, jak papežský Avignon s mostem trčícím do půli řeky, tak starobylé Arles, město malířů, romantických zákoutí i nádherných antických památek. Podívejte se do kláštera sv. Trofima s křížovou klenbou z 12. století, navštivte antickou arénu či muzeum pohanského umění. Pokud se jedná o solitérní památky, tou nejkrásnější a nejpůsobivější je jistě Pont du Gard, zbytek monstrózního římského vodovodu, který je každý večer nasvícen v mnoha barvách. Za zastávku stojí také krásný Vítězný oblouk nedaleko města Saint Remy de Provence, navíc jen pár metrů od oblouku můžete navštívit psychiatrickou léčebnu, v níž strávil depresemi trpící van Gogh poslední rok života (je zde jeho muzeum a naučná stezka s obrazy, které zde namaloval). Nádherné přírodní scenérie najdete v okolí nejvyšší hory Provence Mont Ventoux (je vysoká 1900 metrů a až nahoru vede silnice), naopak úplně plochý přímořský národní park Camargue je domovem černých býků, bílých koní a růžových plameňáků. Pokud dojedete až k moři, čeká na vás vesnička St. Maries de la Mer se slavným kostelem, v němž uctívají černou Madonnu Sáru, údajnou dceru Ježíše Krista a Marie Magdaleny. A na silný příběh narazíte také na hradě v obci Lacoste, kde žil nechvalně proslulý Markýz de Sade. 

Co ochutnat

Provensálská kuchyně je světově proslulá, takže ať už ochutnáte cokoliv, bude to skvělé. K mým největším úlovkům patří býček na červeném víně, pečený králík na bylinkách, pasta s česnekem a bazalkou, lilkový kaviár a samozřejmě také slavná a značně drahá Bujabéza z Marseille (polévka se připravuje z mnoha druhů ryb a za jednu porci zaplatíte zhruba 20 euro). Mnohokrát jsem si pochutnal i na skvělých paštikách, kozích sýrech či domácích klobásách s fenyklem, hříbky či zaječím masem. Výtečná je také provensálská pizza, připravená s ančovičkami a spoustou cibule. Provence je také jednou z kolébek růžového vína, které také vřele doporučuji, byť já osobně dával přednost červenému.

Jak do Francie

Nejzkušenější cestovkou, která cyklistické zájezdy do Francie pořádá, je CK Adventura. Na každý rok připravuje zhruba dvě desítky francouzských cyklistických turnusů nejrůznější náročnosti, takže si vybere opravdu každý. Navíc ani ceny nejsou příliš závratné a začínají zhruba na deseti tisících korunách za osobu (délka je kolem dvanácti až čtrnácti dnů). Více informací o konkrétních termínech najdete na www.adventura.cz.

napsal Libor Budínský pro časopis Šťastný život