Geografie

Autonomní region Trentino − Alto Adige / Südtirol je nejsevernější italský region, tvoří jej dvě provincie s centry ve městech Trento a Bolzano. Žije v něm celkem více než milion obyvatel (1 037 000, údaj z r. 2011), kteří hovoří italsky (asi 63 %), německy (33 %, vyšší počet německy mluvících obyvatel je v severním regionu, Alto Adige neboli Südtirol bylo součástí Rakousko-Uherska až do roku 1919) a čtyři procenta obyvatel hovoří také ladinsky. Ladinština (ladin), starobylý románský jazyk, dosud živý v několika oblastech zejména dolomitských údolí, je příbuzný rétorománštině užívané ve Švýcarsku a furlánštině ze severovýchodního italského regionu Friuli − Venezia Giulia.

Region Trentino − Alto Adige / Südtirol na severu sousedí s Rakouskem, na severozápadě krátce se Švýcarskem, na východě s dalším italským regionem Veneto (Benátsko) a na západě s Lombardskem.

Počasí je jako v každých horách proměnlivé, ale celkové klima regionu je o poznání teplejší než v rakouských Alpách.

Gastronomie

Dolomitská kuchyně je různorodá, vychází z rakouské/německé horské gastronomie obohacené středozemními vlivy. Místní zemědělská produkce nabízí nespočet druhů sýrů (bez nadsázky říkáme, že v každém údolí mají svůj jedinečný sýr): jeden z nejoceňovanějších je l’Asiago; sýr Puzzone doporučujeme ochutnat v místě a pokud možno jej netransportovat − jeho název bychom totiž přeložili jako smraďoch a věřte, je to velmi výstižné! Za typické místní jídlo a chloubu každého sedláka (výrobní postup si žárlivě střeží a recept na přípravu se předává výhradně z otce na syna) je považován speck (čti „spek“), který se stal jedním z nejvýraznějších symbolů jihotyrolské „kultury“. Klasický speck je z uzené vepřové kýty s velkým podílem masa a maličkou vrstvou tuku. Výroba specku určuje rytmus venkovského roku − začíná se v pozdním podzimu a je hotový v období senoseče.

Oblast se pyšní i svými jablky, medem a samozřejmě vínem a grappou.

Na talíři potkáte například hustou polévku z místních fazolí a uzeného masa (minestra del boscaiolo, dřevorubecká polévka); plněné těstoviny (casunziei, ravioloni, ravioli, Schlutzkrapfen), noky a knedlíky (gnocchi, canederli) − knedlíky však tyrolského typu, tedy velké jako vložka do polévek, špenátové, bramborové, pohankové, špekové a jiné jako hlavní jídlo či přílohu k masovému chodu a také sladké s ovocem. Jako ve většině horských oblastí i v Dolomitech jsou v nabídce čerství pstruzi, podle zkušenosti místních nejlépe chutnají upravení na másle s voňavými bylinkami (petrželí, majoránkou, tymiánem, bobkovým listem či estragonem). Kromě hovězího (manzo), telecího (vitello) a vepřového (maiale) masa není výjimkou ani zvěřina (selvaggina) či vnitřnosti (např. fegato - játra). Guláš (gulash) patří mezi stálice i zde, často jej podávají s polentou − kaší obvykle z kukuřičné mouky nebo krupice. Polenta se podává i jako hlavní bezmasý chod − například s houbami a zapečená se sýrem. Jako dezert je v Dolomitech logický jablečný závin (strudel di mele).

Zajímavá místa