Sardinie – královna Středomoří
Itálie, Sardinie
Sardinie – italsky Sardegna. Řekové ostrov pro jeho tvar nazývali Icnusa (od slova icnos – stopa) nebo Sandaliotis (od slova sandalon – sandál). Název Sardinia je římského původu a odvozuje se od mytologického hrdiny Sarda. Je to druhý největší ostrov ve Středozemním moři s rozlohou 24 tis. km2 a počtem obyvatel cca 1,6 milionu.
Sardinie byla osídlena již v prehistorické době, kdy na ostrově existovala jedinečná primitivní civilizace (svědčí o tom tisíce tzv. nuraghů – masivních kamenných věžovitých staveb z doby bronzové a množství skalních hrobů – tzv. "domů čarodějnic"). Později Sardinie postupně patřila Féničanům a Kartagincům, Římanům (římské stavby – mosty, komunikace, divadla aj.) a Byzantincům, v 7. století ji sardinští vládci rozdělili na čtyři judikáty. Ve středověku ji ovládali Janované a Pisané (pisánské románské stavitelství). Počátkem 14. století patřila k Aragonskému království (gotická aragonská architektura). Aragonští se usídlili v Algheru a postupně nahrazovali zdejší obyvatelstvo iberskými přistěhovalci. Obranu proti nim vedli vládci Arborey, zejména legendární Eleonora d´Arborea a odpor Sardinců uhasl teprve po porážce posledního dědice judikátu Oristano v bitvě u Macomeru.
V roce 1720 vzniklo samostatné Sardinské království. Carlo Alberto zrušil nevolnictví a roku 1847 vyhlásil unii Sardinie s kontinentem. V následujících letech došlo k hospodářskému rozvoji ostrova. V 1. polovině 20. století s rozvojem energetiky se začaly budovat umělé vodní plochy na velkých řekách. Za 2.světové války se Sardinie pro svou polohu stala důležitou leteckou a námořní základnou a byla několikrát bombardována.
Od roku 1948 je ostrov autonomní součástí Itálie s vlastním parlamentem a vládou. Skládá se ze stejnojmenného ostrova a četných přilehlých ostrůvků (Asinara, Caprera, Maddalena, San Antioco, San Pietro aj.).
Břehy Sardinie jsou omývány mořem Tyrhénským, Sardinským a Středozemním. Má 4 provincie: Cagliari, Nuoro, Oristano a Sassari, hlavním městem je Cagliari. Cizinecký ruch se soustřeďuje zejména na pobřeží, které dosud není přeplněné luxusními hotely (Costa Smeralda a Costa Verde, souostroví La Maddalena, letovisko Alghero aj.)
Ostrov je převážně hornatý, v masivu Gennargentu ve střední části ostrova dosahuje výšky 1834 m (Punta La Marmora). Nejdelší řekou je Tirso s délkou toku 150 km, vlévající se do zátoky Oristano. Největší vodní plochou je přehradní nádrž Lago Omodeo z roku 1924. Mezi přírodní pozoruhodnosti patří krápníkové jeskyně na východním a částečně i na západním pobřeží a pozoruhodné skalní útvary vzniklé erozí.