Dva velké etruské hřbitovy, uspořádané jako město - s ulicemi, náměstími a okolím, reprezentují odlišné typy pohřebních praktik v období od 7. do 1. století př. n. l. a přinášejí svědectví o vyspělosti etruské kultury. Po obou stranách 2 km dlouhé „hlavní cesty“ s několika odbočkami jsou četné hrobové stavby. Mezi nimi mohutné tumuly (průměr do 30 m) a často hrobky vytesané do tufu, mistrovsky komponované jako obývací prostory, v mnoha případech s více místnostmi. Mnohé mají na zdech vytesané výjevy nebo malby výjimečné kvality.Velkorysost dispozice a bohatství předmětů dávaných mrtvým do hrobu vypovídají o tom, jak velký význam měl u Etrusků kult mrtvých. Pozoruhodná je Tomba dei Rilievi, mohyla vyzdobená reliéfy námětově čerpajícími z každodenního života. Naleziště není dosud zcela prozkoumáno a předpokládá se, že stále skrývá četné artefakty z doby 700 - 300 př.n.l.