Cerveteri
Cerveteri
Město bylo známo jako Caere a je osídleno již od doby Villanovské kultury. V době největší slávy tu hospodařili Etruskové. Bylo významné jako obchodní metropole Tyrhénského moře a využívalo tři přístavy. Caere bylo rovněž členem etruské ligy zahrnující 12 měst a mimoto pěstovalo vlastní vztahy s Řeckem.
Ze samotného Caere 6. století se nedochovalo prakticky nic, zato ale můžeme nahlédnout do etruského smýšlení ve městě mrtvých, v nekropoli Banditaccia. Etruskové totiž byli hluboce duchovním národem a posmrtnému životu věnovali mimořádnou pozornost. To se v praxi projevovalo tím, že města pro život stavěli spíše ze dřeva, tedy dočasného materiálu (paralela k délce a významu pozemského života), ale na města mrtvých volili materiál bytelnější – kámen. Takže etruské město mívalo minimálně dvě části, spíše však tři: pobřežní část s přístupem na moře, vnitrozemní část chráněnou před eventuelními útoky od moře a kamenné město mrtvých.
Banditaccia je opravdovým urbanisticky plánovaným městem s ulicemi a náměstími. Místo domů zde vidíme tumuly (zapuštěné kupolovité hrobky) v krásném prostředí přírodním parku. Atmosféra tu rozhodně není ponurá, je tu milo a domácky. Do mnoha tumulů lze vstoupit. To se pak cítíte jako na návštěvě, neboť i hrobky bývaly často navrženy jako dům. Mají několik místností, chodby, dveře. Okna však nečekejte.
Lze nahlédnout do slavné Tomba dei Rilievi ze 4. století, kde můžete z fresek vyčíst něco z praktického domácího života. Je totiž dekorována náměty domácích zvířat, kuchynských nástrojů a tak. Zkrátka pro Etrusky smrtí nic nekončí, je to jen brána někam jinam. Hrobky bývaly bohatě zařízené, dnes však většinou nabízejí jen prázdný prostor. Pokud však máte zájem etruské předměty nahlédnout, ve velkém množství se nacházejí ve Vatikánských muzeích a ve Villa Giulia v Římě nebo v Britském muzeu v Londýně. V samotném Cerveteri je také muzeum, ale mají tam jen malou část z místních pokladů.
