Omračující a ohlušující. To jsou nejpřiléhavější charakteristiky. Návštěvník je fascinován krásou a významem jednotlivých staveb i atmosférou města celkově. Vždyt se o tom učil ve škole, četl, shlédl bezpočet filmů a najednou je uvnitř, vidí to na vlastní oči a prožívá. Uprostřed té dobře vypočítané monumentality se cítí mnohem menší, než je a aby to nebylo málo útočí na sluch nehorázný kalup současnosti, ruch přeplněných ulic, troubení aut a nabídka možností, co dělat, co koupit, kde se najíst.

Historie - počátky

Oblast Latia byla osídlena pastevci, kteří žili na pahorcích, neboť údolí byla močálovitá. Osídlení na území Říma je doloženo již v 16.století př.n.l., to znamená v době bronzové, a to zvláště na pahorcích Palatin a Kapitol. Eskvilin, Kvirinal a Viminal byly osídleny od 9.století kmeny Sabinů.

Roku 753 vchází na scénu bratři Romulus a Remus, aby sjednotili kmeny a založili město. V rámci sjednocování unesli Sabinky. Akce je hojně dokumentována v obrazech umělců, kterým poskytla vděčné téma. Rovněž tak legenda o bratřích odkojených vlčicí našla své ztvárnění v umění. Krásným příkladem je bronzová vlčice, dnes uchovávaná v Kapitolských muzeích a jinak na každém rohu, neboť je symbolem Říma. Historie a legendy se zajímavě proplétají a Etruskové, kteří se o Řím ve skutečnost zasloužili nejvíce, byli odsunuti do zapomnění. Více o nich v samostatné kapitole.

Dlouhá historie Říma je pojednána v rámci dějin regionu Lazia, neboť s nimi prakticky splývá.

Co všichni víme

Roma je jedním z nejstarších měst Evropy a po dlouhé věky byla a je centrem dění. Díky tomu tu nacházíme neuvěřitelné množství památek v rozpětí od antiky do současnosti. Vlastně to je velikánská učebnice architektury. Rozsah: 1 285 km². V současnosti tu velmi hekticky žije téměř 2 800 000 obyvatel, kteří si na svých Vespách razí cestu po přeplněných ulicích. Vespa sice znamená vosa, ale je to skútr. Obzvláštní zpestření dopravního života poskytují elegantní ženy v kostýmcích, které si to hasí v ranní špičce do práce právě na své Vespě.

V Zatibeří se na ploše 44 ha rozkládá samostatný stát Vatikán, hlavní město katolické církve, sídlo papeže. Váha této informace je ještě navýšena o umělecké a architektonické skvosty, ze kterých se státeček skládá. Na obyčejnosti tu není místo.

Orientace a pohyb uvnitř starého města

Orientace vlastně není moc složitá. Cesty k významným monumentům jsou dobře značeny, MHD také dobře funguje. Samotné centrum se překvapivě dá obsáhnout pěšky. Jen pozor při přecházení ulice, neboť nepozorný chodec je mrtvý chodec.

Co navštívit a v jakém pořadí – to už je oříšek. Asi nejlépe by bylo začít na Piazza Venezia, kterou bych pojetím přirovnala našemu Václaváku. Je v centru, všechno je odtud kousek. V horní části obývá prostor monumentální památník Vittoria Emanuela II., jedné z hlavních postav risorgimenta a sjednocení Itálie. Odtud se vystoupá na jeden ze 7 kopečků (dnes už nejsou nijak moc zřetelné), na Kapitol, někdejší centrum římského světa. Dnes nás tu uchvátí nádherné náměstí, které v 16. století vytvořil Michelangelo. Je obklopeno budovami Kapitolských muzeí a ozdobené jezdeckou sochou Marka Aurelia. Odtud se kolem obdivované a fotografované (kopie) římské vlčice nasměrujeme k rozlehlému Foru Romanu. Dle mého názoru se stačí pokochat z vyhlídky od vítězného oblouku Septimia Severa. Zapojíme-li fantazii, uvidíme nádherné antické stavby. Pokud se chcete více ponořit do dávného světa, račte vstoupit, ale procházka mezi rozpálenými kameny v úmorném vedru člověka spolehlivě umrtví.

A to by byla škoda, protože nedaleko je Coloseum, které láká ke shlédnutí. Ke vstupu je nutné vystát dlouhou frontu a nebo si připlatit a vydat se na prohlídku se skupinou vedenou špičkovým průvodcem. Doporučuji to druhé, výklad odhalí detaily, o kterých málokdo ví.

Pokud by chtěl návštěvník zůstat ponořen v antice, určitě by se vydal k nedalekému Palatinu, kde se může ztratit v čase klidně na celé odpoledne a kochat se rozvalinami Domu Flavia či Domu Augustana. Pocítí-li však potřebu změnit dobu i kulisu, zamíří třeba na náměstí Piazza Navona.

Piazza Navona a římské baroko

Na Piazza Navona vládne baroko. Původně to sice byl antický stadion, ale z toho tu zůstal jen tvar. To, co je tu podle mě úplně nejkrásnější, jsou Berniniho kašny, zejména Fontana dei Quattro Fiumi (Fontána čtyř řek). Sochy, pěkné mužské sochy, které představují řeky Dunaj, Nil, Gangu a La Plata jsou za prvé: nádherně vypracované, do nejmenších detailů, za druhé: plné symboliky a jinotajů. A navíc komunikují i s jinými sochami na náměstí, např. se sv. Agnese na kostele Sant Agnese in Agone.

Konkrétně tenhle „dialog“ je vlastně porypování mezi Berninim a Borrominim. Berniniho La Plata míří ke kostelu gesto plné obav, že ten barák spadne. Naopak Agnese vysílá uklidnující gestikulaci, že to je v pohodě, že Borromini si se stavbou poradí. Když vezmeme v potaz, že na náměstí jsou kašny ještě dvě plus nádherné kulisy barokních i renesančních paláců plus specifická atmosféra, tak nám je jasné, že se tu zadrhnene minimálně na kafe.

Z oblastí, které nelze minout budu jmenovat alespon Španělské náměstí se známými schody, které stoupají k výraznému kostelu Trinitá dei Monti. Odtud je překrásný výhled na město a navíc poměrně klidná procházka ve výšinách (tedy opět s výhledy) k dalšímu profláknutému náměstí Piazza del Popolo, urbanistickému skvostu.

Není dostatek prostoru k výkladu Říma na těchto stránkách, ale nelze nezmínit alespon Fontanu de Trevi, obklopenou turisty, kejklíři a kapsáři. Přejděme nyní po Andělském mostě k Andělskému hradu. Cestou nás určitě uchvátí Berniniho andělé, zachycení v pohybu, jen co dolétli na svá stanoviště a ani pořádně nesložili křídla. Odtud už je to kousek na náměstí sv. Petra, do Vatikánu. Náměstí pojednal vynikající Bernini do tvaru obrovské elipsy, která je u baziliky trochu užší, čímž vzniká optický klam, že prostor ohraničený kolonádou vtahuje věřící dovnitř, vlastně do náruče katolické církve. Navíc ten obrovský prostor jasně dává najevo, jak malý je obyčejný smrtelník. Tento pocit pokory přetrvává i v samotné bazilice, at už kvůli jejímu významu, nebo kvůli nádheře, kterou obsahuje.

Samotnou dlouhou kapitolou v dějinách umění by mohla být Vatikánská muzea, kde se nacházejí umělecké poklady světa. Jedním z divů nejobdivovanějších (a nejnavštěvovanějších) tam je Sixtinská kaple s Posledním soudem od Michelangela.

Necht laskavý čtenář odpustí, že výčet pamětihodností Říma není zdaleka vyčerpán a zůstalo tak jen u malé a povrchní ochutnávky.

Pro podrobnější přehled doporučuji publikace:
ŘÍM, Společník cestovatele, Ikar
Itálie, Společník cestovatele, Ikar
Toulky minulostí světa, díl 3. – Starověký Řím
a samozřejmě Dějiny umění od Pijoana
od věci není ani román polského spisovatele Henryka Sienkiewicze Quo vadis, který dobře popisuje dobu za Nerona.