Horská oblast Horní Svanetie  patří mezi nejkrásnější kouty gruzínské části Kavkazu. Její rozeklaná údolí obývá národ Svanů se svébytnou kulturou, vyznačující se vlastním jazykem, zvykovým právem, typickými kamennými obrannými věžemi u každého původního domu a dříve i nechvalně známou krevní mstou. Z jedné strany na Svany dohlíží z hlavního kavkazského hřebene pětitisícové nejvyšší vrcholy Gruzie Šchara, Ušba a Tetnuldi, na straně druhé čtyřtisícové hory Svanetského hřbetu. Během zážitky nabitého týdne se vydáme na nejhezčí celodenní túry Svanetie s podporou minivanu. Prošlápneme si oba výše zmínění horské masivy po pečlivě vybraných trasách s velkolepými výhledy.

Pohodlnou základnu budeme mít po celý týden v Mestii, srdci Svanetie a zcela neopakovatelná je i pověstná gruzínská pohostinnost a gastronomie. Každý den se stoly prohýbají pod mísami pečeného baklažánu, chačapuri plněného ovčím sýrem, chinkali se směsí masa i cibule, salátů z čerstvé zeleniny a různých druhů domácích sladkostí. Ochutnáme i pověstné víno z Kachetie či vynikající domácí koňak.

Na závěr cesty si vydechneme v malém, ale příjemném městě Kutaisi, které se rozprostírá již v subtropech na svazích nad řekou Rioni. Prohlédneme si nejkrásnější gruzínskou katedrálu a dárky v podobě sýrů a sladké čurčely nakoupíme v rozlehlé městské tržnici.

Přečtěte si článek Ruch a pohostinnost gruzínských uliček - o krásách a zajímavostech Gruzie, jehož autorem je Petr Novotný, ředitel CK Adventura.

Pamír je třetím nejvyšším světovým pohořím a díky své centrální poloze vůči ostatním asijským velehorám je právem nazýván střechou světa. Jeho popularitu zastiňuje jižněji položený Himálaj, právě proto ale láká zejména cestovatele, kteří chtějí objevit něco nového. Jeho rozlehlé prostory zpřístupňuje unikátní horská silnice, tzv. Pamírský trakt, který propojuje odlehlý východ Tádžikistánu s jižním Kyrgyzstánem a otevírá širokou náruč velehor nejen horolezcům, ale i běžným cestovatelům, kteří jsou ochotni snášet trochu nepohodlí.

Po příletu do tádžické metropole Dušanbe strávíme tři úvodní dny v mimořádně malebných Fanských horách, které jsou součástí mnohasetkilometrového pásma Pamíroalaje. U nádherné soustavy jezer mezi horskými pastvinami, elegantními vápencovými štíty a ledovcovými stěnami se zde dobře zaklimatizujeme na vysoké nadmořské výšky pamírské trasy. Ta nás během desíti dnů provede srdcem Pamíru – krásně zbarvenými kaňony mohutných řek, vyprahlými náhorními planinami, kolem rozlehlých jezer i přes vysokohorská  sedla včetně nejvyššího Ak-bajtal (4655 m) – až do Kyrgyzstánu, kde se ocitneme tváří v tvář sedmitisícovému Piku Lenina. Poté se přehoupneme přes východní pásma Pamíroalaje do Oše, města s tisíciletou historií, kde naše putování ukončíme. Cestou se budeme věnovat pěším výletům v horách i prohlídkám pamětihodností na této větvi dávné Hedvábné stezky. Projedeme také pověstným Vachánským údolím podél hraniční řeky Pjanž, který byl teprve nedávno zpřístupněn cizincům a nabídne nám výhledy na sedmitisícovky afghánského Hindúkuše. Několik náročnějších pěších túr bude možné alternovat nenáročným programem.

Jordánsko je země, jež kromě kulturního a historického bohatství ukrývá jedinečné přírodní skvosty a místa, která lze navštívit a poznat pouze po svých. Vydejme se napříč nejkrásnější pouští Jordánska – Vádí Ram  – a zažijme jedinečné trekařské dobrodružství! Jedním z vrcholů naší cesty bude výstup na nejvyšší horu rezervace – Džebel Kaš a bezprostřední výhledy do Saúdské Arábie. To vše uskutečníme za doprovodu místního průvodce, nalehko a s komfortem plné penze a potřebné vody po celou dobu pobytu v poušti.

Kromě pouštní výpravy nás čekají i další místa, jež jsou neodmyslitelně spjata s Jordánskem – skalní město Petra , biblický Ammán, unikátní Mrtvé Moře nebo kulturní Mádabá.

Francouzský zámořský departement Réunion je jeden z mála ostrovů Indického oceánu, kam se nejezdí jen kvůli plážím a azurovému moři. Pláže se nacházejí jen na části pobřeží a směrem do vnitrozemí prudce stoupají neobyčejně krásné hory, jaké v Evropě nenajdeme. Hrany kráterů vyhaslé centrální sopky tvoří bizarní hřebeny s většinou nedostupnými vrcholy. Lávové homole se strmými svahy jsou zarostlé bujnou vegetací, ale přesto se po jejich úbočích vinou stezky, jež sestupují do hlubokých kaňonů i šplhají do vysokých sedel. Přivedou nás i na nejvyšší horu ostrova Piton des Neiges (3070 m), kde budeme při západu či východu slunce obdivovat hory vystupující z moře mraků či ze skutečného oceánu, na jehož obzoru se na vlastní oči přesvědčíme, že Země je kulatá. Réunion je zkrátka ráj pro romantické duše, kterým nevadí batoh na zádech.

V klidném tempu obkroužíme nejvyšší horu skrze krátery Salazie, Mafate i Cilaos, vykoupeme se v kaňonu řeky Galets a tajuplným horským pralesem pronikneme až k vyhlídce na nejefektnější vodopád ostrova Trou de Fer. V závěrečných dnech zájezdu si užijeme koupání a odpočinek na plážích Indického oceánu, ale s dopomocí pronajatých minibusů stihneme vyjet i na efektní vyhlídku Maïdo, ze které shlédneme na větší část trasy našeho pěšího treku, a absolvujeme i závěrečnou túru unikátní sopečnou kalderou jednoho z nejaktivnějších vulkánů světa Piton de la Fournaise až k jeho vnitřnímu kráteru.

Vydáme se do nejatraktivnějších částí gruzínského Vysokého Kavkazu. Během dvou a půl týdne návštěvíme čtyři horské oblasti, čas bude i na návštěvu podhorských katedrál severní Gruzie a na závěrečnou koupel v Černém moři. Každé z navštívených pohoří má bohatou historii a osobitou, stále živou tradiční kulturu. Thušsko s desítkami dochovaných i rozpadajících se pevnostních věží a více než stovkou pohanských svatyní. Chevsursko s nejzachovalejší pevnostní vesnicí a nejživějšími pohanskými rituály. Kraj pod Kazbekem – Khevi (doslova přeloženo Soutěska), kterým po staletí vedla obchodní a vojenská cesta spojující sever a jih Kavkazu. A nejkrásnější kus Gruzie – Svanetie s pětitisícovkami, ledovci a desítkami horských kostelíků, které byly a některé stále jsou pokladnicemi středověkého umění s ikonami a bohatou freskovou výzdobou. V podhůří se vydáme i po méně obvyklých cestách a kromě "povinných" zastávek se podíváme i na místa zřídkakdy navštěvovaná.

Zájezd je svým charakterem na půl cesty mezi turistickým a poznávacím zájezdem, větší váhu v programu však má pěší turistika. Plně využijeme výhod vlastní dopravy terénními vozy, v autech se převezeme přes tři sedla převyšují 2500 m  (dvě z nich jsou sjízdná jen několik měsíců v roce) do izolovaných horských oblastí, další dvě sedla (jedno z nich vysoké 3300 m) zdoláme na pěších túrách. Pohybovat se budeme i pod dvěmi pětitisícovkami – Kazbekem (5033 m) a nejvyšší horou Gruzie Šchara (5193 m). Dostaneme se do srdce kavkazských hor a tomu bude odpovídat i místy jednodušší ubytování v horských rodinných penziónech. Pěšky pak absolvujeme ty nejkrásnější úseky horských tras – jdeme vždy nalehko, zavazadla nám vezou auta. Zařazené horské túry jsou technicky nenáročné, obstojná fyzická kondice se však předpokládá.

Horní Svanetie má právem pověst nejkrásnější oblasti Kavkazu. Na horská údolí tu z jedné strany shlíží několik pětitisícových vrcholů hlavního kavkazského hřebene a z druhé čtyřtisícový Svanetský hřbet. V zabydlených údolích s bohatými horskými loukami pod ledovci a zasněženými štíty zůstala zachována středověká architektura horských sídel. Ve věžatých vesnicích se mluví svansky, dlouho tu přežívalo svérázné zvykové právo a krevní msta. Pro svou odlehlost a bojovného ducha Svanetie během historie často sloužila jako úkryt pro církevní relikvie z celé Gruzie. Drobné svanské kostelíky, některé z nich úctyhodného více než tisíciletého stáří, jsou skutečnými pokladnicemi gruzínského sakrálního umění.
Trasu treku tvoří souvislý osmidenní okruh Svanetií. Začneme pod Ušbou, nejkrásnějším vrcholem oblasti, stavíme se v hlavním městečku Mestii, přes odlehlé vesnice a hřbety Horní Svanetie přejdeme až do nejunikátnější vesnice Ušguli a odtud se budeme vracet po Svanetském hřebenu. Noclehy jsou v místních horských rodinných penzionech, vyznačujících se mimořádnou pohostinností, a zavazadla nám od jednoho k druhému poveze terénní auto.
Cestou z hor se zastavíme u moře a navštívíme katedrály a kláštery ve městě Kutaisi a jeho okolí, zdejší klášter v Gelati je zapsán na seznam UNESCO.

Thušsko je nejizolovanější horská oblast Gruzie, od centrální části země je odříznutá hřbetem Vysokého Kavkazu. Údolí se tu stáčejí už směrem na sever do muslimského Dagestánu. Z křesťanské Gruzie se do Thušska chodilo přes vysoká horská sedla od jihu. Jedním z nich, sedlem Abano (2920 m), vede od 80. let minulého století prašná silnička a učinila z něj nejvyšší sjízdné sedlo na Kavkaze. Thušové dnes po většinu roku žijí v podhorských nížinách a do svých starých vesnic plných pevnostních staveb a strážních věží se vracejí jen na pár letních měsíců. V tu dobu ožívají odlehlá horská údolí pohanskými i křesťanskými slavnostmi. Pokřesťanštěné pohanství je tu stále živé a pohanských svatyní je tu po vesnicích rozeseta více než stovka. Na přelomu července a srpna thušské vesnice slaví jedna po druhé své největší svátky.
Thušsko je i jedním z gruzínských národních parků, chrání se tu unikátní horské lesy a ekosystémy i vyhynutím ohrožené druhy velkých kavkazských savců: kozy bezoárové, kavkazští tuři a stále se ještě čeká, zda se z říše zkazek nevrátí i leopard.
Trasa treku vede podél dvou hlavních thušských údolí, při přechodu mezi nimi překonáme hřbet se sedlem ve výšce 2900 m. V severním údolí, kudy vede hlavní stezka přes hory do sousedního Chevsurska, ukazuje množství strážních věží na blízkost Dagestánců a Čečenců, v méně navštěvovaném jižním údolí projdeme odlehlými, už ne tak důkladně opevněnými vesnicemi. Turisté sem dorazí jen zřídka. Osady jsou tu posazeny vysoko ve svazích i přímo na horských hřbetech, odkud nás čekají překrásné výhledy z cest po horských hřebenech. 
Cesta do hor a z hor vede přes Kachetii. Je to nejvyhlášenější vinařská oblast Gruzie a místo s bohatou historií a s řadou významných kostelů a klášterů. Zastavíme se tu jak v katedrálách, tak i u vína.

V jihozápadní Gruzii leží v nevelké vzdálenosti od sebe několik atraktivních horských oblastí výrazně odlišného charakteru. Některé z nich jsou pro svoji odlehlost a chybějící infrastrukturu turisty skoro nenavštěvované. Náš program spojuje několikadenní pěší trasy ve čtyřech z nich.

Nejznámější a nejnavštěvovanější  jsou hory národního parku Bordžomi-Charagauli, pokryté lesy a alpinskými loukami. Na jaře a v časném létě si tu lze vychutnat výhledy ze svěže zelených rozkvetlých horských hřbetů. Zvolená trasa Panorama trail nabízí asi ty nejkrásnější v celém parku.

Oblast Džavacheti je také nazývána gruzínským Tibetem. Náhorní planina s výškou kolem 2000 metrů a s množstvím jezer je nejchladnější oblastí země. Protíná ji výrazný vulkanický hřbet s nejvyšší horou gruzínského Malého Kavkazu Didi Abuli  (3301 m). Oblast byla centrem tajemné megalitické kultury, která v širokém okolí zanechala řadu staveb. Nejpodivuhodnější z nich jsou dvě rozlehlé pevnosti, za kterými musíme vystoupat k vrcholkům hor až do výšky přes 2700 metrů.

Klášter Vardzia je oblíbeným turistickým cílem, málokdo si však pěšky projde i působivý kaňon řeky Mktvari. V údolí je i řada dalších skalních klášterů a obydlí, jsou zde vesnice s kamennými domy s plochými travnatými střechami, je tu jeden z nejlépe dochovaných gruzínských hradů i ruiny pevností a megalitických staveb. Oblast bývala důležitým centrem gruzínské říše v období Zlatého věku Gruzie ve 12. a 13. století.

V horské Adžárii žijí gruzínští muslimové. Jejich vesnice s dřevěnými mešitami leží v lesnatých západních svazích směrem na Batumi. Na tři letní měsíce se se svými stády krav stěhují do letních pasteveckých sídel těsně pod hřebeny hor. Chodí se tu horskými pastvinami mezi malebnými vesničkami s charakteristickými dřevěnicemi. V horách bez ubytovacích zařízení využijeme pohostinnosti místních a noci strávíme v jejich dřevěných baráčcích.

Mezi horami přejíždíme v minibusu, na výjezd pod Didi Abuli budeme potřebovat terénní auta. Spíme vždy pod střechou, většinou ve výškách kolem 2000 metrů, několikrát ve spartánských podmínkách.

Thušsko a Chevsursko jsou dvě nejodlehlejší oblasti gruzínského Kavkazu. Potoky a řeky, které tu pramení, už netečou do Gruzie, ale na sever do Dagestánu. Z Gruzie vede do Thušska jediná cesta – přes sedlo Abano (2920 m), které je nejvyšším sjízdným sedlem nejenom Gruzie, ale i celého Kavkazu. Větší část roku je kvůli sněhu pro auta neprůjezdné. Naprostá většina Thušů a Chevsurů se do starých domovů vrací se svými stády jen v létě. Na pár měsíců v roce tak ožívají izolovaná horská údolí se starobylými vesnicemi, kde ke každé z nich patřila řada opevněných strážních věží a stará sídla tu sloužila jako rodinné pevnosti. Do dnešních časů tu přežilo pokřesťanštěné pohanství. Vedle několika kostelů je tu více než stovka pohanských svatyní. Křesťanské i pohanské rituály a slavnosti jsou tu stále živé.
Trasa našeho treku vede dvěma vysokohorskými oblastmi, ve kterých se dochovalo nejvíce pevnostních staveb. Půjdeme nalehko a na cestě nás čeká přechod dvou vysokohorských sedel, vysokých téměř tři a půl tisíce metrů. Batohy naložíme i na hřbety koní, kteří nás na části naší cesty budou doprovázet. Trek ukončíme pod masivem Kazbeku (5033 m), a to výstupem k horskému kostelíku Tsminda Sameba, jehož silueta s bíle zářícím vrcholem Kazbeku v pozadí se stala jedním ze symbolů Gruzie.
Při přejezdu z Tbilisi do hor a zpět nás čekají opevněné kostely a kláštery a především původní hlavní město Gruzie Mccheta  s nejvýznamnějšími církevními památkami v zemi.

Ománské hory dosahují až třítisícové výšky. Poměrně snadno přístupné z vnitrozemí lámou se náhle do často více než kilometrových příkrých skalních stěn, padajících dolů do vádí směřujících na sever k moři. Do těchto skalních srázů vesničané vystavěli cesty spojující jejich zelené horské oázy s horskými hřebeny. Terén byl tak srázný, že bylo často nutné ve svazích vystavět schodiště čítající v některých případech i tisíce schodů. Najdeme tu lidská sídla, nad jejichž umístěním zůstává rozum stát - příkladem může být vesnice položená ve skalní kapse uprostřed kolmé stěny nejvyšší hory Ománu Džabal Šams. Kdekoli se objeví zdroj vody, tam je i oáza s datlovými háji, často vysoko v horách, napájená systémem zavlažovacích kanálů - faladží, někdy vedených ve skalnatých úbočích stovky metrů nade dny údolí. Slunce je tu sice silné, ale klima vysoko nahoře na hřebenech a náhorních planinách je po celý rok příjemné a v zimě i překvapivě chladné.
Pod horami je o dost tepleji. Čekají nás tu sevřené skalnaté kaňony, včetně ománského „Grand kaňonu“, projdeme se datlovými oázami u horských pevnostních vesnic. Pěší turistiku doplňují prohlídky hliněných hradů a historických měst v podhůří a návštěva velkého týdenního trhu v Nizwě.

Oslavte s námi Silvestr v srdci Provence, jež nabízí cyklistům i v zimě příjemné teploty, možná dokonce příznivější než v horkém létě. Naší základnou se stane kemp situovaný v borovicovém lese v blízkosti městečka Castellet, mezi Toulonem a Marseille. Nachází se v přírodním parku Sainte-Baume, který nám poskytne překrásné cyklotrasy uprostřed panenské přírody. Díky podpoře autobusu se ale vypravíme i dále do vnitrozemí – třeba k monumentálnímu skalnímu masivu Montagne Sainte-Victoire či na náhorní plošinu Valensole, kde se pěstuje levandule pro známou kosmetickou značku L’Occitane en Provence. Anebo se naopak vydáme dolů k moři, do spektakulárního Národního parku Calanques. Sem nahlédneme jak od východu z malebného Cassis, tak od západu z druhého největšího města Francie – „Brány Orientu“ Marseille. Ta v prosinci ožívá ve starém přístavu tradičním vánočním trhem, kde si můžete prohlédnout či nakoupit typické provensálské figurky vánočních betlémů, jimž se zde říká santons.

Riviéra je naprosto specifickým a výjimečným koutem Itálie a Francie. Jde o oblast tzv. věčného jara, kraj teplomilné vegetace obklopený vysokými horami, díky kterým je zde i v zimě mírné klima. Výhody a krásu tohoto koutu Evropy si uvědomili i mnohé slavné osobnosti a boháči, kteří si zde postavili domy a užívají si příjemné přímořské atmosféry po celý rok. Krajem vede nově otevřená cyklostezka podél moře, postavená na trase bývalé železnice. Z ní občas odbočíme i na výlety do horských městeček a bočních údolí. Bydlet budeme v příjemném kempu plném exotické flóry přímo u moře v západní části italského města Sanremo, které je nejznámějším a nejvyhledávanějším letoviskem Květinové riviéry (Riviera dei Fiori). Poznejte s námi kraj květin, parfémů, levandule, bohaté smetánky a výborného jídla a pití.

Šrí Lanka je po právu nazývána perlou v Indickém oceánu. Pyšní se bohatou historií, pestrou přírodou, zachovalou architekturou, přátelským obyvatelstvem a pro mnoho z nás představuje synonymum ideální exotické destinace pro chladné zimní měsíce.

S naším kolem se záměrně vyhneme hlavním turistickým trasám, i když ty největší taháky samozřejmě nevynecháme. Spíše se ale budeme věnovat poznávání autentického šrílanského venkova a běžného života na tomto fascinujícím ostrově. V poklidném tempu projedeme po zapomenutých venkovských silničkách klikatících se mezi rýžovými políčky i čajovými plantážemi. Budeme se občerstvovat v místních kioscích a jídelnách nabízejících čerstvé šťavnaté ovoce i fascinující pokrmy všech barev a vůní. Budeme mít dostatek času prozkoumat známé, ale i ty dávno zapomenuté chrámy a pagody. Do cesty nám budou skákat všudypřítomné opice, vyhýbat se budeme překvapivě rychlým obrovským varanům a budeme se těšit až spatříme prvního šrílanského slona (za ohradníkem).

A co by to bylo za exotickou dovolenou bez pořádného koupání? Šrí Lanka nabízí krásné bělostné pláže a o ty vás samozřejmě nesmíme připravit. Jak je na našich exotických cyklistických zájezdech zvykem, strávíme poslední dny pobytem v jedné z ospalých přímořských vesniček, kde se vykoupeme v průzračných vodách Indického oceánu, abychom se do sytosti zrelaxovaní mohli vrátit zpět domů.

Atraktivní krajina jižního Vietnamu, jež překypuje vláhou, šťavnatě zelenými rýžovými políčky, tropickým ovocem všech barev a tvarů, plná živoucích vesniček vonících po netradiční směsi koření, nám poskytne zázemí pro vyhledávaný aktivní odpočinek na sklonku roku.

Naši cestu zahájíme v Saigonu – pulzující metropoli, kde se střetává moderní život velkoměsta se složitou a pestrou minulostí. Pohnutou válečnou historii země si připomeneme u tunelů Vietkongu v Cu Chi, v národním parku Cat Tien zase zažijeme pravou vietnamskou džungli a v okolní sopečné krajině budeme obdivovat skalní útvary čnící z pohádkové venkovské krajiny. Několik atraktivních cyklistických dnů strávíme v deltě Mekongu, kde na úzkých betonových cestičkách, vratkých lávkách či na palubě lokálních přívozů budeme zakoušet autentický život na březích tohoto pulzujícího asijského veletoku.

Jak už je u našich vánočních zájezdů tradicí, neochudíme vás ani o závěrečné plážové radovánky, tentokrát na kouzelném ostrově Phu Quoc, situovaném v Thajském zálivu.

Filipíny jsou až neskutečné uskupení několika tisíců ostrovů a ostrůvků. Během naší cyklodovolené navštívíme šest větších a několik menších z nich. Vybrali jsme je krajinově i charakterem různorodé tak, abychom si užili mimořádné pestrosti tohoto ostrovního státu. Čeká nás poklidná cyklistika malebnou tropickou a zemědělskou krajinou, poznáme život místních "věčně rozesmátých“ obyvatel, učiníme i pár objevů v říši živočišné. Navštívíme několik parků, kde budeme pozorovat endemické druhy roztomilých opiček nártounů a obrovské motýly. V moři si zblízka prohlédneme delfíny nebo žraloky velrybí a při šnorchlování si užijeme opravdu bohatý podvodní svět korálových útesů. Kromě kola budou nejpoužívanější součástí naší výbavy plavky. Téměř každý den se osvěžíme koupelí v teplém a průzračném moři, ale i ve sladkovodních jezerech a vodopádech. Navštívenou zemi je třeba vnímat všemi smysly, a proto se ponoříme i do lákadel místní kuchyně: ryby, chobotnice, krevety, pečené banány, spoustu čerstvé zeleniny a další dobrůtky můžeme zapíjet pivem a určitě ochutnáme i výborný místní třtinový rum. Příjemně osvěží také nealkoholické tekutiny – koktejly z mnoha druhů ovoce a šťáva z čerstvých kokosových ořechů. Nakupování i běžný kontakt s místními je velmi snadný díky všudypřítomné angličtině.

Každodenní etapy lze velmi snadno přizpůsobit pohodovým cyklistům i sportovním nadšencům. Základní trasa vede převážně po betonových silničkách s minimálním převýšením. Některé etapy lze úplně vynechat či podstatně zkrátit a věnovat se například lenošení na pláži. Na druhou stranu i terénní nadšenci si zde najdou své cyklistické lahůdky, neboť lze na kole objevit i hornatější vnitrozemí.

Vánoční dovolená v tropických kulisách je skvělým únikem z chladné Evropy. Zveme vás na největší karibský ostrov, pohupující se v nakažlivém rytmu salsy, který kráčel dějinami vždy svou vlastní cestou.

Zažijme Kubu karibsky uvolněně, avšak aktivně a plnohodnotně! Budeme mít dostatek času poznat všechna skrytá zákoutí malebné, šťavnatě zelené kubánské krajiny, smočit svá těla v průzračných teplých vodách Mexického zálivu, obdivovat autentickou krásu bývalých koloniálních měst. Nebudeme nikam spěchat, přizpůsobíme se tempu Kubánců a necháme si i dostatek času na návštěvu proslulých barů, na tanec či ochutnávku místních specialit. Návštěva tabákové výrobny je na Kubě samozřejmostí.

Program zájezdu je sestaven našimi specialisty na Kubu - zahrnuje to nejznámější, ale také to nejkubánčtější z celého ostrova. Jde o zájezd se středně náročnou cykloturistikou, pomocí níž vychutnáme nejatraktivnější oblasti ostrova – některé hvězdicově, jiné etapově. Základní trasy vedou převážně po asfaltových silnicích různé kvality s malým provozem. 

Čekají nás písečné pláže lemované královskými a kokosovými palmami, silničky v divokých horách, tabáková políčka mezi vápencovými homolemi, deštné lesy s utajenými vodopády a jeskyněmi, americké bouráky, které jinde už dávno skončily na vrakovišti nebo v muzeu. Půvabně omšelé koloniální paláce, hypnotizující noční život, karibský rum, snědé mulatky i usměvaví vesničané – díky tomu všemu na Kubu jen tak nezapomenete.

Nepál v zimě? Ano, zimní měsíce v Káthmándském údolí mají své nezaměnitelné kouzlo. Příjemné teploty s čistou oblohou bez mráčků, slunce šimrající přes poledne naše tváře, méně turistů, a naopak více místních lidí, kteří cestují na svátky za rodinou, ukazují Nepál v poněkud odlišném světle. Připravili jsme pro vás program, ve kterém jsme zkombinovali to nejzajímavější z nepálské kultury s pěším putováním a nekončícími výhledy na mohutnou hradbu osmitisícových Annapúren a Dhaulagiri.

Štědrý večer si vychutnáme s tradiční nepálskou hostinou a Silvestr oslavíme v Astamu, ekologické vesničce "Zapadajícího slunce", ležící na úpatí těchto himálajských velikánů. Zasněženou Machapuchare budeme mít jako na dlani.