Francouzsko-katalánské přímoří na kole
Francie, Španělsko, Katalánsko, Languedoc, Pyreneje
Sever francouzského regionu Languegoc-Rousillon tvoří prodloužení Francouzského středohoří v podobě řídce obydlené hornaté krajiny pohoří Cévennes. Kopcovité je i vnitrozemí na západě s pohořím Corbière a podhůří Pyrenejí na hranicích se Španělskem. Naopak oblasti podél pobřeží Středozemního jsou relativně ploché. V celém regionu pak převažuje výrazně středomořské klima s teplomilnou faunou i flórou.
Zdejší kuchyně je nesmírně pestrá. Najdeme zde celou řadu typicky provensálských pokrmů, ale i řadu místních specialit. V okolí Gardu (ale i jinde ve Francii) jsou populární foie gras (fua gra). Jedná se o tučná játra speciálně chovaných hus nebo kachen, která se konzumují buď vcelku, nebo se přidávají do paštik. Většinou se servírují studená spolu s teplým toustem, na másle osmahnutým jablkem a skleničkou dezertního vína. Cassoulet (kasule) je zapečený pokrm z bílých fazolí, kachního masa a různých druhů klobás, který pochází z Castenaudry kousek od Carcassonu. Podává se v keramických zapékacích mísách spolu s pečivem a lehkým listovým salátem se zálivkou z dijonské hořčice. Brandade de morue (brandad d morü) je sušená solená treska, která se nejprve vaří ve vodě a pak se rozmixuje spolu s mlékem a olivovým olejem na pomazánku, která se posléze maže na kousky bagety. Créme catalane (krem katalan) se nazývá dezert španělského původu. Jde o vaječný krém s flambovanou cukrovou krustou, který se servíruje v nízkých plochých porcelánových nebo keramických mističkách.
Vína z Languedocu pochází z vinic jižně od Toulouse, které se táhnou kolem Carcassonu a zasahují až ke Středozemnímu moři. Nejvýznamnější jsou oblasti Corbières, Minervois a Fitou. Pěstují se tu nejvíce červené odrůdy grenache, syrah a mourvédre a vyrábí se z nich hlavně plné červené víno jižního rázu, ale i suchá růžová velmi podobná těm z Provence. Kolem města Limoux kousek západně od Carcassonu se vyrábějí i výborné sekty klasickou metodou pod označením Blanquette de Limoux nebo Crémant de Limoux, které jsou ale výrazně levnější než sekty z jiných části Francie. Vinařská oblast Languegoc-Rousillon není příliš známá v zahraničí, protože se tu dlouho vyráběla stolní vína převážně pro potřeby Francie. To už ale více než 15 let neplatí. Dnes se tu vyrábějí kvalitní vína, která přitom nejsou předražená, jak tomu občas bývá v jiných francouzských regionech.
Kraj se vyznačuje hlavně vínem a jazykem langue d´oc, což je jedna z forem středověké francouzštiny. Francie byla dříve rozdělena na dvě jazykové oblasti, na severní langue d´oil a jižní langue d´oc. Oil a oc znamenaly „ano“.
V období, kdy v tomto kraji vládl jazyk d´oc, vznikala vynikající literární díla. Byly to příběhy rytířské epiky a potom krásné milostné příběhy, lyrika. Bohužel, králové nebyli tomuto jazyku příliš nakloněni a jeden z nich ho zrušil v roce 1539 ediktem a nahradil ho langue d´oil. Obyvatelé tohoto kraje však langue d'oc nenechali vymizet a ještě dnes se jím mluví. A my jim pak máme problém rozumět, protože se to francouzštině ani trochu nepodobá.
I tento kraj silně poznamenaly náboženské války v 2. polovině 16. století, jejichž vyvrcholením byla Bartolomějská noc. Spory mezi katolíky a hugenoty na čas vyřešil edikt nantský, vydaný moudrým králem Jindřichem IV. v roce 1598.
Tento schopný panovník a politik mimo jiné vešel do dějin jako první Bourbon na francouzském trůně. Po jeho předčasné smrti protestanti opět neměli příliš jednoduchý život, byli pronásledováni a mnozí skončili ve vězení, např. v Aigues Mortes nebo v Nimes. Ti, kteří uprchli, putovali do hor Cévennes, kde založili komunity, obydlili staré vesničky a věnovali se pastevectví. Jim lze děkovat za to, že jsou Cévennes dnes velmi příjemně civilizované.
V tomto kraji návštěvník nejčastěji narazí na zapálené hráče pétangu – je to francouzská národní hra, které se v Čechách lidově říká koulená. V lidové mluvě jsou to les boules (čti bul), oficiální název je la pétangue (čti petáng), což pochází z pieds tangués (pjé tangé), tj. sloupové nohy.
Cílem hry, v níž se hází železnými koulemi na vzdálenost asi 6 -10 m, je přiblížit se co nejvíce malé kuličce, která se nazývá prasátko. Hraje se ve dvou tříčlenných mužstvech, která se skládají z takzvaných přibližovačů a odhazovačů.Přibližovačem je ten, který hází na co nejmenší vzdálenost k prasátku a odhazovač je ten, který se snaží odstřelit pryč soupeřovu kouli, která je u prasátka příliš blízko.
Hra je velmi oblíbená a zejména penzisti při ní neuvěřitelně ožijí. Hraje se skoro na každém volném plácku. Zejména každé vesnické náměstí je během siesty a pak večer pasováno na sportovní kolbiště. Hra bývá vášnivá, plná vzrušení a hádku o vzdálenost často zastaví až přinesený metr nebo šupléra, protože vzdálenosti se u mistrů často měří na milimetry.